K nekonečnu a ješte dál…

Dave_Barry

Měli bychom letět na Mars? ptá se ve sloupku pro americký list The Miami Herald známý spisovatel a humorista Dave Barry. Nemyslím osobně, pochopitelně. Já například nemůžu, protože musím k zubaři. Ale měli bychom my, jako lidé všeobecně, letět na Mars?

Jak víte, ideu mise na Mars před časem navrhnul prezident George „W“ Bush. Konkrétně tedy jednoho večera on a jeho štáb seděli kolem Oválné pracovny, snažili se vymyslet, co by mohli udělat pro národ a jejich pohled zabloudil ven z okna na rozlehlost nočního nebe a prezident náhle řekl: „Hej, mohli bychom zajet na… na… jaksetomenuje?“

Prezident tedy ve skutečnosti myslel zajet na jídlo do čínské restaurace na Wisconsin Avenue, ale než to mohl osvětlit, jeho poradci už rozpracovali plán celé té mise na Mars. A tak si řekl, proč ne?

Není to nový sen. Tak dlouho, jak je lidstvo lidským, zvedá oči k nebesům a sní, že jednoho dne, nějak, se je povede zapracovat do federálních kontraktů. A vždycky v tom byla ještě mimořádná fascinace Marsem, který je čtvrtou planetou od Slunce, pokud tedy nepočítáme Marlona Branda.

Mars, kterému se někdy říká Rudá planeta, protože nechráněnému oku se jeví, jako by byl oranžový, dostal jméno podle jistého starého Řeka nebo Římana, který se jmenoval Mars, což znamená Mars. Planeta dlouho přitahovala představivost širší veřejnosti, protože lidé dlouho věřili, že tam můžou žít Marťani, což se odvozovalo z přítomnosti kanálů, na kterých by mohly být lodě a vůbec, jak říkával Carl Sagan: „Jestli jsou tam lodě, musí tam být někdo, kdo je spravuje.“

V roce 1938 udělal Orson Welles rozhlasové „zpravodajství“ podle Války světů o invazi Marťanů, kteří přistáli ve městě Grovers Mill v New Jersey. Vysílání vyvolalo celonárodní paniku, i když to byl pochopitelně bluf. Marťani ve skutečnosti přistáli ve Filadelfii, kde jich mnoho nadále žije, jak dokazuje americký senátor Arlen Specter.

Dneska jsme si dost jistí, že na Marsu nikdo nežije, tedy aspoň ne celoročně. To podkládáme faktem, že NASA vynaložila stovky milionů dolarů, aby tam posílala sondy bez lidské posádky a ty poslaly zpátky tisíce snímků a všechno, co na nich bylo, jsou… kameny. Jistě, byla tam jedna fotka, na které, pokud si vezmete na podklad zvětšovací sklo, se dá najít ukazatel s nápisem PALM SPRINGS 47 MIL. Mluvčí NASA ale urychleně vysvětlil, že jde o „optickou iluzi způsobenou, hm, vodíkem“.

Zatímco píšu tato slova, máme další sondu sondující po Marsu, která posílá zpátky neuvěřitelně podrobné snímky: kamení. Takže v tuto chvíli jsem osobně nakloněný předpokládat, že Mars je vzásadě pokrytý kamením, ale naši vesmírní vědci evidentně nehodlají přestat, dokud nebudou mít k dispozici fotografii jednoho každého z nich.

Což nás vrací k prezidentovu plánu jak se dostat na Mars, jenž sestává ze čtyř fází:

FÁZE JEDNA: Vytvoříme základnu na Měsíci, kde je menší gravitace než na Zemi, protože je dál.

FÁZE DVĚ: Postavíme tam raketu s využitím místní levné pracovní síly.

FÁZE TŘI: Astronauti nastoupí do rakety, odstartují z Měsíce, odletí na Zemi, kde se zastaví ve Wal-Martu, aby si nakoupili základní potřeby, zvláště pak deodorant.

FÁZE ČTYŘI: Znovu odstartují a po nesmírně těžké, únavné a krajně nebezpečné šestiměsíční vesmírné cestě dorazí – když všechno půjde dobře – na Mars, kde najdou: kamení.

Pročež výhody jsou zjevné. Ale co náklady? Bushova vláda říká, že mise na Mars se dá pořídit za pouhých 143,8 zilionu dolarů, ale kritici tvrdí, že skutečné náklady budou pravděpodobně kolem 687 filionů dilionů dolarů. (Tato čísla jsou imaginární, ale věřte mi, jsou stejně přesná, jako kterékoli jiné odhady nákladů, které jsou kolem mise na Mars k dispozici.)

Další otázka zní: Nedaly by se tyhle peníze vynaložit lépe? Máme mnoho naléhavých potřeb přímo tady na Zemi. Co staří lidé? Co mladí lidé? Nedaly by se náhodou zabít dvě mouchy jednou ranoua poslat staré a mladé na Mars? Budou mladí chtít speciální astronautské kalhoty plandající kolem boků s rozkrokem někde u kolen?

To všechno jsou pochopitelně komplexní, složité otázky a my jednoznačně potřebujeme, pokud je máme vyřešit, vážný a setrvalý celonárodní dialog o našich cílech a prioritách. Tak začněte. Jám musím k zubaři.

Originál článku vyšel pod titulkem : Red Alert! W Dreams

Aave Barry je pracuje pro The Miami Herald od roku 1983. Za své komentáře obdržel v roce 1988 Pulitzerovu cenu. Jeho sloupky se objevují v pětistovce amerických i zahraničních novin.

The Miami Herald/

Pozn.: tento článek vyšel již v roce 2004, ale protože téma výpravy na Mars je stále živé, a článek je skutečně čtivý, dáváme opět na chvíli na úvodní stránku :)

Napsat komentář