05.11.2021 Od doby, kdy se po březích Kréty procházel Talós, obří řecký automat, uplynula staletí. Podle mýtu byl darem od boha Héfaista, aby chránil Evropany před piráty a nájezdníky. Dnes na obří bronzové roboty seslané božskou prozřetelností nevěříme. Dnes jsme to my, kdo automatizuje svět.
Ačkoli se umělá inteligence zrodila v 50. letech, teprve v 90. letech jsme se začali otevřeně obávat jejího potenciálního narušení lidských pracovních míst. Moderní technologie už dávno začaly ovlivňovat pracovní sílu v několika odvětvích (jak se to opakovaně dělo v historii), ale AI se jevila jako Velká hrozba. Její univerzální charakter z ní činí mistrovský nástroj, který dokáže změnit celou řadu oborů, od medicíny přes finance až po dopravu a zemědělství. Dokonce je schopna ovlivnit i obory, které vyžadují jedinečné lidské vlastnosti, jako je pečovatelství nebo tvůrčí práce.
Ve zprávě zveřejněné v listopadu 2017 McKinsey Global Institute tvrdí, že počet pracovních míst, která umělá inteligence vytvoří, je podobný tomu, kolik jich odebere. Zároveň však uznávají, že „přechod bude velmi náročný“. Jak tento proces zvládneme, je stále otázkou. Neustálý pokrok v oblasti umělé inteligence vytváří pro tvůrce politik obrovské potíže, aby s ním udrželi krok. Nedávno, se vstupem GPT-3 na scénu v polovině roku 2020, jsme byli svědky dalšího průlomu. Mohl by změnit pravidla hry? Podívejme se, co je v sázce.
Oficiální diskurz posledních desetiletí poukazoval na manuální, fyzická zaměstnání jako na hlavní cíl nastupujícího pokroku v oblasti umělé inteligence a robotiky. Všichni očekávali, že tyto technologie budou odebírat především nízkokvalifikovanou práci a zároveň vytvářet vysoce kvalifikovaná pracovní místa, jako jsou datoví vědci, softwaroví inženýři a specialisté na umělou inteligenci.
Lidé, kteří by přišli o práci, by se za 10 až 15 let jen těžko znovu uplatnili a přesunuli za novými příležitostmi. Jak se z taxikáře nebo pokladní může stát datový vědec? Mohli by si za deset let osvojit silné digitální a technické dovednosti? Někteří by mohli, ale pro všechny je to prostě nerealizovatelné. V roce 2020 Světové ekonomické fórum uvedlo, že nemáme panikařit, protože nakonec umělá inteligence vytvoří více pracovních míst, než kolik jich zničí. Budou lidé, kteří zůstanou bez práce, připraveni přebytek pracovních míst přijmout? Zdá se to nepravděpodobné.
Diskurz se však mění od chvíle, kdy se hluboké učení vynořilo ze stínu, aby si nárokovalo trůn vedoucí disruptivní technologie. Umělá inteligence se stala sofistikovanější a výkonnější. Nyní dokáže řešit úkoly, které jsme si ještě před deseti lety nedokázali představit. Současné zprávy odhadují, že do 15-20 let by mohla nahradit přibližně 40-50 % všech pracovních míst. Nyní je více než kdy jindy jasné, že v bezpečí nejsou ani „kreativní profese a profese založené na službách a znalostech“.
Umělá inteligence možná tato pracovní místa neodstraní – možná najdeme výhodnou symbiózu mezi technickými a lidskými pracovníky – ale nemůžeme si dovolit čekat, až nejistota zmizí. Ať už to bude jakkoli, dopad bude obrovský a vlády závodí s časem, aby vytvořily adekvátní řešení: Již jsme vstoupili do éry interakce mezi umělou inteligencí a lidmi, která nebude dělat nic jiného, než postupovat vpřed a ukusovat jak z pracovních míst modrých, tak bílých límečků.
Nepředvídatelné důsledky – Pracovní místa založená na počítačích budou trpět více a dříve, než se očekávalo.
Ve světě rychle se měnící umělé inteligence může dojít k neočekávaným událostem. V loňském roce způsobil GPT-3 společnosti OpenAI revoluci v oblasti umělé inteligence díky ohromující jazykové vybavenosti. Prokázala schopnosti, které nikdo nepovažoval za možné (dokonce i její tvůrci byli překvapeni), a brzy se začaly rozvíjet komerční možnosti – například aplikace pro psaní kódu, e-mailů, kopírování nebo zpravodajských článků. GPT-3 je nejlepším příkladem toho, jak může umělá inteligence přes noc změnit pravidla hry.
GPT-3 byl milníkem, který otevřel oči. Posunul běh událostí, i když zatím nevíme, kam směřujeme. Alespoň většina z nás. Sam Altman, generální ředitel společnosti OpenAI, napsal před několika dny tento tweet:
„Předpověď: AI způsobí, že cena práce, která se může odehrávat na počítači, bude klesat mnohem rychleji než cena práce, která se odehrává ve fyzickém světě. To je opak toho, co většina lidí očekávala, a bude to mít zvláštní účinky.“
Altmanova odvážná předpověď dokonale zapadá do atmosféry, kterou GPT-3 v loňském roce vytvořil. Pokud dokáže psát kód, mohl by skoncovat s kódováním? Pokud dokáže psát poezii, beletrii nebo písně, mohl by ukončit psaní? Zdá se, že bychom museli zcela přehodnotit svůj pohled na budoucnost, která se na nás valí.
A nejde jen o GPT-3. Nedávno byly vydány další, výkonnější systémy, které jsou rovněž schopné multitaskingu – například MUM od Googlu nebo čínský Wu Dao 2.0. Spolu s vysokou dostupností obrovského množství výpočetního výkonu prostřednictvím cloudových služeb by tyto technologie mohly zlevnit práci, která se ještě nedávno zdála bezpečná. Nyní může člověk, který neumí kódovat ani psát, říct GPT-3, aby to udělal za něj, a to s úžasnými výsledky.
Nemyslím si, že umělá inteligence zabije kódování nebo nahradí spisovatele, ale tato pracovní místa to určitě ovlivní. Kdyby za 5 let mohl každý pomocí AI psát jako Shakespeare nebo Hemingway, ale novým jedinečným stylem, co se stane s hodnotou dobrého psaní? Možná, jak upozornil jeden uživatel Twitteru ve vlákně Sama Altmana, je problém v tom, že „lidé nejsou zdaleka tak kreativní, jak si myslíme, že jsme.“.
Díky svým jazykovým znalostem by GPT-3 a spol. mohli zvládat nejrůznější úkoly, které spadají do kategorie počítačových nerutinních kognitivních úloh: a mnoho dalších. V tomto případě se jedná o vztahy s veřejností, finance, programování, tvůrčí činnost (spisovatelé, autoři, hudebníci…) a mnoho dalších. Nikdo neví, jak a nakolik umělá inteligence ovlivní tato zaměstnání, ale ti z nás, kteří pracují s využitím svého mozku při neopakujících se úkolech před počítačem, pocítí důsledky tak či onak.
Závěrečné myšlenky
Svět je již do značné míry řízen umělou inteligencí. V budoucnu bude tento trend narůstat, dokud nebude AI všudypřítomná na všech úrovních. Budeme žít v neustálé interakci s inteligentními stroji. Na takový svět ještě nejsme připraveni, proto bychom měli vyvinout úsilí, abychom tento přechod usnadnili. Regulace UI, alternativy pro lidi ohrožené nezaměstnaností, zlepšení etiky UI, odpovědná UI, zodpovědná UI… Čeká nás mnoho výzev, kterým budeme nakonec čelit.
Lidská práce bude značně ovlivněna, na čemž se shoduje většina zpráv. Nyní, s nástupem supervýkonné generativní multitaskingové, multimodální AI, se zdá, že se karta obrací. Ti z nás, kteří se cítili bezpečněji, když si užívali vysoce placených, vysoce kvalifikovaných nerutinních kognitivních prací založených na počítačích, možná nakonec tak v bezpečí nejsou. Na problémy se nebudeme moci dívat z tribuny. Místo toho se budeme muset připojit ke zbytku lidstva, abychom zajistili budoucnost pro všechny.
Autor: Alberto Romero