Neměli byste mluvit o tom, jak frustrující je sledovat, jak děti všechno kazí. Máte být trpěliví, když jim trvá 17 minut, než si zavážou tkaničky. Máte tleskat jejich pokusům o hru na housle, které vyvolávají migrénu. Máte věnovat svou pozornost vyprávění příběhů, které jaksi nemají začátek, prostředek a konec.
Ale nejhorší ze všeho je, když vám dítě chce s něčím „pomoci“. Víte, že přijetím jejich pomoci se čas, energie a prostředky potřebné k tomu, abyste něco udělali, zčtyřnásobí. Uvědomíte si, že by bylo mnohem jednodušší udělat práci sami. Jste si vědomi toho, že je to v polovině práce přestane bavit a vzdají to. Ale co jim máte říct? Jsou tak nadšení, tak horliví, tak dychtiví přispět. A tak se zhluboka nadechnete, zatnete zuby do úsměvu a sledujete, jak dělají nepořádek.
Pokud sledujete trajektorii antirasismu v posledních letech, pravděpodobně se s tím ztotožníte. Stalo se z toho cvičení v trpělivém vysvětlování věcí, které by měly být bolestně zřejmé. Je to nekonečná přehlídka clickbaitových titulků a performativního rozhořčení. Dominují jí lidé, kteří vypadají, jako by chtěli pomoci, ale jsou beznadějně zmatení z toho, jak to udělat.
Například losangeleská soukromá instituce Brentwood School nedávno oznámila plány na segregaci rodičovských schůzek podle rasy v rámci své (a to si nedělám legraci) iniciativy „Inkluzivní excelence – rasová rovnost“. Bílí rodiče se budou setkávat s bílými učiteli, černí rodiče s černými učiteli, latinskoameričtí rodiče s latinskoamerickými učiteli. Předpokládám, že mezirasové rodiny se budou muset ve jménu pokroku rozdělit.
Sledovat tyto „spojence“, jak se plácají v antirasismu, je jako pozorovat batole, které se pokouší o operaci otevřeného srdce. Sázky jsou příliš vysoké. Chyby jsou příliš nákladné.
Kdyby takhle nesmyslný nápad mělo dítě, bylo by snazší se s ním vyrovnat. Mohli byste mu jasným, věku přiměřeným jazykem vysvětlit, proč rasová segregace není nejlepší cestou k „inkluzivní dokonalosti“. Mohli byste poukázat na to, že ačkoli někteří rodiče mohou mít problémy přímo související s jejich rasou, bránit ostatním rodičům a učitelům, aby je slyšeli, tyto problémy pravděpodobně ještě zhorší. Mohli byste jim co nejjemnějším a nejcitlivějším hlasem připomenout, že třídění lidí podle rasy podporuje rasismus, a ne – jak že to bylo? Ach ano, INKLUZIVNÍ VÝCHOVA A RASOVÁ ROVNOST!¨
O pár hodin severněji v Bay Area je Meyerholzova základní škola, kde se osmileté děti učí řadit se podle moci a privilegií své rasy, pohlaví a sexuality. Takto byste si mohli představit slavný experiment Jane Elliottové „hnědé oči, modré oči“ (https://eu.azcentral.com/story/news/local/karinabland/2017/11/17/blue-eyes-brown-eyes-jane-elliotts-exercise-race-50-years-later/860287001/), pokud byste ho naprosto nepochopili.
Tyto děti se nenaučí dívat se dál než na povrchní rozdíly. Neučí se, jak je důležité chovat se k druhým soucitně. V osmi letech se učí, že ty nejzákladnější aspekty toho, kým jsou, je navždy označí za „utlačovatele“ nebo „utlačované“. Učí se přemýšlet o druhých jako o souboru nálepek, a ne jako o komplexních lidských bytostech. Kocovinu z této „výchovy“ si pravděpodobně ponesou po zbytek života.
Pak tu máme lidi, kteří s rasismem zacházejí, jako by šlo o hledání pokladu. Pospíchají a hledají stále abstraktnější, malichernější, mrkací formy rasismu, které nám předkládají ke schválení. Ve jménu antirasismu se „vzývá“ zahradničení https://twitter.com/Botanygeek/status/1337692740268777473 , kameny https://spectator.us/life/wisconsin-students-wage-war-racist-rock/, Mozart https://www.thetimes.co.uk/article/why-mozart-is-symbol-of-the-white-patriarchy-580vpwl73, pletení https://www.vox.com/the-goods/2019/2/25/18234950/knitting-racism-instagram-stories , venkov https://www.fieldsportschannel.tv/bbc-countryfile-countryside-racism/, cyklistika, květinářství, fast food (ale i veganství) a další. A co hůř, respektované zpravodajské organizace tyto nesmysly nekriticky zveřejňují, aby všichni viděli, jak jsou „probuzené“.
Kdybych byl cyničtější, mohl bych mít podezření, že se tito lidé vůbec nesnaží bojovat proti rasismu. Mohl bych se ptát, zda titulky jako „Mohou být psi rasisté?“ https://www.psychologytoday.com/intl/blog/canine-corner/201909/can-dogs-be-racist mají za cíl něco víc než přilákat kliknutí a peníze za reklamu. Mohl bych se dokonce domnívat, že lidé, kteří píší tyto nesmysly, nejsou motivováni ničím jiným než chamtivostí a touhou sbírat body za ctnost na Twitteru.
A i když bych je rád poplácal po hlavě, o což tak zoufale usilují, je těžké ignorovat skutečnost, že každý centimetr sloupce promrhaný na „články“ o tom, zda jsou Šmoulové rasisté https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/france/8554973/The-Smurfs-are-anti-Semitic-and-racist.html , mohl být využit k psaní o skutečných problémech. (Pozn. v českém prostředí podobně debata o tom zda Kocour Mikeš je rasistický) Některé problémy jsou o něco naléhavější: Že černošští pachatelé stále dostávají za stejný trestný čin v průměru o 20 % delší tresty než běloši https://graphics.reuters.com/GLOBAL-RACE/USA/nmopajawjva/#the-justice-system , že černošské rodiny mají jen poloviční šanci vlastnit dům než bělošské rodiny https://graphics.reuters.com/GLOBAL-RACE/USA/nmopajawjva/#homeownership nebo že stále existují vážné rozdíly v zacházení se studenty jiné barvy pleti a v jejich výsledcích. https://www.thoughtco.com/how-racism-affects-public-school-minorities-4025361
Poslední, ale v žádném případě ne nejméně rozzuřující, jsou zachránci: Lidé, kteří jsou tak nadšení, že se mohou pochlubit tím, co se naučili během povinného školení o rozmanitosti, že si nevšimli (nebo je jim to prostě jedno), jak rasisticky se chovají.
Jsou to lidé, kteří se na protestech zaměřují na černošské policisty, aby jim mohli do obličeje křičet o právech černochů. Nebo se objevují na shromážděních Black Lives Matter se znaky biče namalovanými na těle bez sebemenšího záblesku sebeuvědomění. Jsou to ti samí lidé, kteří vysvětlují, že barevní lidé potřebují zvláštní zacházení, pokud přijdeme pozdě na schůzku, protože je „kulturně necitlivé“ očekávat, že prokážeme schopnost hospodařit s časem. https://www.nationalreview.com/2017/04/clemson-diversity-training-expecting-people-arrive-time-culturally-insensitive/ Převzali pojmy jako „bělošská nadřazenost“ a rozředili jejich význam do té míry, že ztrácíme schopnost rozlišovat mezi neškodnou ignorancí a skutečnou nenávistí.
Sledovat tyto „spojence“, jak se motají v antirasistické krajině, mi připadá jako pozorovat batole, které se snaží provést operaci otevřeného srdce. Sázky jsou příliš vysoké. Chyby jsou příliš nákladné. Neustálé odvádění pozornosti ztěžuje soustředění na důležité otázky. I když chci věřit, že mají srdce (když už ne mozek) na správném místě, je čas být přímý.
Takže jménem všech, kterým na tomto boji záleží, tato „pomoc“ nepomáhá. Prosazujete regresivní politiku a nazýváte ji pokrokem. Promarňujete příležitosti říct něco smysluplného odpadkovým clickbaitem. Rámcujete boj za rovnost jako boj mezi „bělochy“ a „černochy“, zatímco kdybyste byli trochu moudřejší https://www.bbc.co.uk/news/world-us-canada-47477354 , věděli byste, že je vždycky zapotřebí lidí všech barev pleti.
Hele, slibuju, že jakmile skončíme s tím, aby byl svět bezpečnějším a spravedlivějším místem pro lidi jiné barvy pleti, přejdeme rovnou k naléhavým otázkám, jako třeba proč je tolik robotů bělochů https://observer.com/2019/08/robot-racial-bias-study/ . Provedeme důkladné vyšetřování rasistické historie sendvičů s arašídovým máslem a želé https://m.huffingtonpost.com.au/entry/is-peanut-butter-and-jelly-racist_n_1874905 . Odpovíme na všechny vaše otázky o tom, proč rasová segregace není známkou pokroku https://www.loc.gov/exhibits/brown/brown-segregation.html . Ale do té doby si raději běžte hrát se svými hračkami nebo tak něco.
Dospělí mají důležitou práci.
Steve QJ
Rasismus. Politika. Kultura. Někdy i jiné věci. Téměř vždy zdvořile. Více na https://steveqj.substack.com
Zdroj: https://level.medium.com/dear-woke-allies-your-assistance-with-racism-is-no-longer-required-c29207c46606
Hodně štěstí, Steve, a myslím to vážně
Můj nejpopulárnější článek „Antirasismus se stává znepokojivě rasistickým“ je pro mě tak trochu záhadou.
Jistě, chápu, proč se lidem líbil. Byl poučný, trochu kontroverzní, a dokonce i trochu vtipný, když to řeknu sám za sebe. Co mě ale překvapuje, je to, že obě strany debaty ji zřejmě milovaly stejně.
Na to, že si článek přečetlo tolik lidí a od okamžiku napsání tohoto článku na něj přišlo téměř pět set odpovědí, téměř žádný z těch komentářů nebyl jiný než pochvalný. Vlastně to bylo tak sjednocující, že ani náš starý známý Ray neměl nic moc negativního na srdci!
Naposledy se nám Ray ozval, když mu spisovatel jménem Casira mistrovsky nastavil zrcadlo. Casira postavila Rayovu protibělošskou rétoriku do kontrastu s protimužskou rétorikou některých radikálních feministek a on zůstal tak beze slov, že se s ní ani nepokusil polemizovat.
Přiměl ho tento rozhovor k přehodnocení jeho postojů? Vrátil se k nám jako nový a přemýšlivější muž? Nechám na vás, abyste to posoudili:
Ray:
Dobře, na základě toho, že mě unavuje vzdělávat wypipo (Černý a mezi), nechám to všechno na tobě, Steve. Věř mi, jsou to jen řeči a oni to nemusí pochopit. Řekl bych, že kdyby tato forma aktivismu skutečně fungovala, byli bychom na dobré cestě ke světu, kde rasismus neexistuje. Všechno je potřeba; i to, čemu nevěříte, že je účinné.
Možná je trochu naivní si myslet, že je více lidí ochotných vzdát se rasismu jako diety, než těch, kteří nejsou, ale já říkám, že je více těch, kteří nejsou. Proto mě prostě přestalo bavit zkoušet tento konkrétní přístup. Nechám vás to dělat dalších 30 let a uvidíme, jak se budete cítit & jestli se metr posunul o metr nebo víc. Já už se toho ani nedožiju, protože je mi 60+ a možná se toho nedožiju.
Jsem jen cynický stařík, který se s tím popral dobře. Nemyslím si, že je to problém černochů, který by měli řešit; opravdu si to nemyslím. Točíme se v kruhu. Je čas na něco jiného, a nebudu ve vašich komentářích říkat, co to něco jiného je. Lidi by se rozohnili, spustili by se a začali by prskat nesmysly.
Hodně štěstí, Steve, a myslím to vážně!
Ve svém psaní hodně mluvím o tom, že v lidech vidím lidskost, protože to, že to neděláme, považuji za důvod číslo jedna, proč jsme tak rozdělení. Není to politická příslušnost, věk ani morálka a už vůbec ne rasa. Je to skutečnost, že se navzájem používáme jako nemyslící avatary pro názory, které se nám nelíbí.
To často nevede k produktivním rozhovorům.
Není náhodou, že s tím, jak se internet stal naším hlavním komunikačním prostředkem a lidské tváře nahradila slova na obrazovkách, naše schopnost skutečně spolu mluvit se snížila až na hranici vymření.
Takže vidět Raye, jak snižuje obranné systémy a prostě se mnou mluví jako s (polo)normálním člověkem, mi opravdu připadalo jako výhra. Jistě, na konci to zkazí zastřenou hrozbou o nějaké rasové válce, ale myslím, že se dá s jistotou říct, že je to jen póza drsňáka (více než šedesátiletí muži přece jen nejsou známí svou bojovností).
Steve QJ:
Hodně štěstí, Steve, a myslím to vážně!
Díky, Rayi. Vím, že se v tomhle úplně neshodneme. A možná máš pravdu a já se mýlím. Jak jsi řekl, čas ukáže. Každý z nás může dělat jen to, co si upřímně myslí, že je nejlepší.
Stručně a jasně. Ale je to oficiální: za vším tím pozérstvím a hněvem je Ray lidská bytost! Jsem moc rád, že jsem po všech těch bitvách, které jsme spolu vedli, mohl vidět (a sdílet) i tuhle jeho stránku.
Pro ty z vás, kteří mají rádi příběhy s úhledným, šťastným koncem, je nejspíš ten správný čas z Rayova vlaku vyskočit. Pro všechny ostatní je tu ehm… ještě jeden díl.
https://steveqj.substack.com/p/good-luck-steve-and-i-mean-it
Poznámka k tématu rn:
„Nejlepší dostupný výzkum ukázal, že probuzení aktivisté jednoduše nevyjadřují skutečné názory a priority voličů, které údajně zastupují. Zde je veterán Obamovy kampaně a analytik politických dat David Shor: „Bílí liberálové jsou levicovější než černošští a hispánští demokraté v podstatě ve všech otázkách: v daních, zdravotnictví, policejní práci, a dokonce i v rasových otázkách nebo různých měřítcích ‚rasové zášti‘. Takže jak bílí liberálové stále více určují image strany a její sdělení, bude to nebělošské konzervativní demokraty odrazovat a tlačit je proti nám.“ A zde guru politické strategie Clintonové James Carville: „Wokeness je problém a všichni to víme.“
Zdroj: https://www.washingtonexaminer.com/politics/a-path-to-victory-in-the-wokeism-war