Je to vidět na první pohled: Něco se tu chýlí ke konci. Jeden za druhým přibývají prázdné regály. Kromě sušených banánových chipsů, quinoyi, některých bylinek a koření už není v „ZeroHero“ téměř co koupit. Jakmile se toho ještě více vyprodá, Arthur König se vzdá svého bezobalového obchodu obchodu v Norimberku. „Sami to už nezvládneme. Není to finančně možné,“ říká.
Svým ekologicky uvědomělým konceptem se bezobalové obchody skutečně trefily do černého. Mnoho lidí tvrdí, že chce žít uvědoměleji a snížit množství obalového odpadu. A přesto koncept bezobalových prodejen nenaplňuje očekávání investorů. Podíl na tom má i pandemie, která změnila vzorce spotřebitelského chování, takže se zdá, že humbuk kolem obchodů skončil.
Přesto to chvíli šlo tak dobře, že „ZeroHero“ mohl v roce 2019 otevřít druhou pobočku v nedalekém Erlangenu. V té době se na mnoha místech Německa otevřely další bezobalové obchody. Stejně jako Koenigův obchod je však nyní mnoho z nich v krizi. Například první německá prodejna bez obalu v Kielu musela na konci loňského roku zavřít. ZeroHero“ v Erlangenu také ukončil činnost. Pasovský obchod „Tante Emmer“ bojuje o přežití. Je koncept bezobalového prodeje u konce?
Podívejte se na čísla: V současné době je v německém svazu Unpacked Shops registrováno přibližně 270 otevřených obchodů. Ještě na začátku roku 2022 jich bylo téměř 340. Sektor bezobalových obchodů čelí výzvám v souvislosti s rostoucími cenami potravin a nákupní zdrženlivostí, stejně jako mnoho dalších specializovaných obchodů, uvádí asociace. Výzvy, kterým musí bezobalové prodejny čelit a vyřešit je, jsou zhrba nasledující:
Změna spotřebitelských návyků
Ve společnosti „ZeroHero“ začaly problémy s Coronou. „Z toho jsme se nikdy nevzpamatovali,“ říká Koenig. Během té doby si podle něj lidé zvykli nakupovat přes internet, u společností, které zboží doručí na práh, nebo chodili nakupovat tam, kde lze nakoupit všechno a rychle. Podle názoru odbornice na udržitelnost Petry Süptitzové z norimberské společnosti GfK, která se zabývá spotřebitelským výzkumem, je to jeden z důvodů obtíží s nebalenými obchody. „Všichni jsme vystresovaní a máme spoustu práce. Nakupování je něco, co je třeba udělat rychle.“ Navíc mnoho lidí v současné době při nakupování velmi dbá na cenu, říká Süptitz. „Udržitelné výrobky jsou pro ně stále důležité, ale už je nenakupují ve specializovaných obchodech, ale v diskontech.
Nákup trvá dlouho
Nakupování v nebaleném obchodě trvá déle. Musíte si předem promyslet, co potřebujete, přinést vhodné nádoby, naplnit potraviny a zvážit je. V hobby marketech se podobným stylem prodávají šrouby, matice, vruty a další kovové drobnosti. Zákazník si odpočítá si potřebný počet kusů, dá si je do sáčku, a zaplatí buď za váhu nebo za přesný počet kusů. Může to být vyhodnější než kupovat plastové krabičky, kde je obvykle více kusů, než běžně potřebujete. Nenakupujete zbytečně do zásoby.
V případě potravin s tím má většina lidí problém. U potravin nic takového neplatí – odvažovat si 200 g čočky namísto půlkilového balení skutečně nedává smysl a vlastně skoro vždy chcete něco do zásoby. To je lidská přirozenost. Někdy tato přirozenost přechází až do křečkování, které končí plýtváním a vyhazováním. Možnost navážit si kolik chci není v tomto spíš neutrální, nebo nahrává větším prodejům než úsporám.
Pro srovnání nemusíme daleko, postačí porovnat prodej kopečkové zmrzliny s prodeji zmrzliny, kterou si může sami natočit a obohatit přísadami (u každého multikina to je). Při nákupu kopečků si koupíte jeden až tři kopečky za celkem jasně stanovenou cenu. V případě samoobslužného samoservírování zmrzliny do kelímku obvykle skončíte u trojnásobné vyšší útraty, protože na sobě přeci nebude škudlit a ještě si tam přidáváte a další volitelné přísady. Chytré, že? Win – Win, spokojenost na obou stranách. Snaha použít stejný princip v mixování směsí vloček a müsli v „bezobalových eko-obchodech“ už ale pokulhává. Müsli prostě není zmrzlina.
Předsudky: Velké prodejny jsou levnější a specializovaná, malé obchody jsou drahé
Marie Delaperrière, která musela kvůli plíživému úbytku zákazníků od Corony na konci roku 2022 zavřít svůj bezobalový obchod v Kielu, vidí také psychologické důvody: „Lidé mají asociaci, že pěkný malý obchod musí být drahý.“ Navíc je tu konkurence supermarketů, z nichž některé také zřídily bezobalové dávkovací stanice, říká. Ty však mohou nakupovat za úplně jiné ceny než malý obchod a obvykle jsou snáze dostupné autem. Kromě toho se hodně změnilo balení, říká Böhm. Mnohé z nich jsou udržitelné, nebo to alespoň inzerují, a to některým lidem stačí k tomu, aby měli dojem, že konzumují ekologičtěji. Sama chce nyní změnit koncept svého obchodu – v současné době přemýšlí, jak přesně. „Čistě nebalený koncept už u nás není realizovatelný,“ říká.
Lahváč „bez obalu“ je pivo v tanku
Nelze přehlížet skutečnost, že většinu zboží nelze prodat bez obalu a pokud supermarket nabídne i bezobalový sortiment, lze předpokládat kam se zákazníci se postupně přesunou. A to se již děje. Samozřejmě, nikoli proto, že by zákazníci si nutně chtěli kupovat jen bezobalový sortiment, a nebo by si vyloženě chtěli naopak kupovat okurku v igelitu a dva banány na polystyrenovém tácku, ale proto, že v supermarketech nakoupí i ostatní sortiment. To je z hlediska supermarketu výhodné.
Pokud někde funguje bezobalový systém, pak to nejsou uvědoměle probuzené (woke) shopy s mizivým sortimentem, ale spíš hospody, kde výrobci nahradili zbytečné obaly a sudy. Proč skleněné láhve, plechovky, pet nebo sudy když lze vytáčet z tanku? Ještě dále jdoucí bezobalová alternativa je pak vyrábět pivo přímo na místě spotřeby. Pokud někde bude fungovat bezobalový systém v budoucnu, pak to budou hypermarkety nebo nějaká forma prodejních automatů dávkovačů – a ukazuje se, například v případe on-line prodejů, že skutečně není nutné „obalovat zboží“ celým hypermarketem. S většinou potravin není ryze bezobalové nakládání možné a opuštění optimalizovaných balení jen znásobí nevýhody.
Spotřebitelé šetří na potravinách
Delaperrière si nemyslí, že je toto hodnocení oprávněné. „Moje ceny byly stejné jako v bio obchodě nebo na trzích.“ V obchodě s biopotravinami se však prodává za nižší ceny. Sama však zažívá změnu priorit v tom, za co lidé utrácejí své peníze v souvislosti s inflací: „V restauracích je o víkendu vždycky všechno obsazené.“ Koenig to vidí podobně. „Němci šetří především na jídle.“ Volnočasové aktivity, cestování nebo auto jsou pro ně důležitější, říká. Carola Böhmová zatím dokázala udržet svůj obchod s nebalenými potravinami „Tante Emmer“ v Pasově nad vodou – také díky loňské sbírce. „Díky ní jsme mohli přežít několik měsíců,“ říká majitelka. „Ale teď je to zase těžké.“ Když se před Coronou všude otevíraly nebalené obchody, byl o nový koncept velký zájem. Ten však značně ochabl, jak si všimla. „Už kolem toho není takový humbuk. Nejsou tu žádní noví chodící zákazníci.“
Kdo z vás chodí pro mycí prostředky s kanystrem?
Sdružení bezobalových prodejen však trvá na tom, že „Základní koncept nebalených obchodů se trefil do černého. Jde spíše o to, jak to udělat správně a nadchnout klientelu.“ Sdružení bezobalových prodejen je optimistické i do budoucna: v současné době se plánuje 115 nových prodejen. Ty ovšem ale budou muset prodávat stejně obyčejné a balené výrobky, nebo nepřežijí. Každý se může zeptat sám sebe, zda si chodí s plastovým kanystrem pro prostředek na nádobí, na podlahu a pro tekuté mýdlo. Ta možnost je tu desetiletí a nezdá se, že to bylo terno, na které by spotřebitel stál fronty. Jedna cesta s obalem z obchodu se dá strpět snáze, než cesty dvě. I za prosté vrácení obalů musí být spotřebitelé odměňování nebo k němu musí být přinuceni zálohou. Pokud malé obchody nenabídnou žádnou odměnu, ale jen vyšší ceny za odsypání do vlastního prázdného obalu, se kterými půjdete dvě cesty, tam i zpět, nebude kompenzace v podobě pocitů ze záchrany světa pravděpodobně dostatečná.
Obecný problém obalů
Ukazuje se, že obaly nejsou prioritní problém. Největším problémem je užívání fosilních paliv v zemědělství a jejich obsah v elektrické energii při zpracování, výrobě a dopravě potravin. Zjednodušeně se dá říci, že na vrub obalu jde maximálně do 10 procent emisí svázaných s výrobkem, který obal balí. Z tohoto pohledu bezobalové prodejny nejsou vážně míněným řešením, ale i tak mohou sloužit jako příspěvek, který se počítá, ačkoli jde spíš o snahu producentů prostě ušetřit a přenést náklady na obal v plné výši na spotřebitele.
Hodnotit obal z hlediska emisí a celkové zátěže životního prostředí je složité. Jakmile se začnou skutečně počítat emise, ukáže se, že roky prosazované skleněné vratné obaly nemohou konkurovat hliníkovým plechovkám. Hliník má sice vysoké počáteční energetické náklady, ale následně je recyklován se zlomkem energie, kterou spotřebujete na transport (nafta) těžkých skleněných lahví, jejich čištění resp. tavení skla (plyn). Plastové obaly se přes všechny výhody recyklují velmi omezeně nebo vůbec a pokud nejsou bezpečně spáleny zamořují životní prostředí na stovky let. V některých aplikacích vycházejí jako výhodnější varianta, lépe než sklo nebo papír.
Zdroj: dpa, rn