Richard Stengel, 14.04.2024 Kolikrát se to už stalo? Jste na počítači, hledáte konkrétní článek, těžko dostupný fakt nebo příběh, který si matně pamatujete, a když už se zdá, že jste objevili přesně to pravé, spustí se paywall, platební brána. „1 dolar na půl roku.“ „Ušetřete 40 % za první rok.“ „Zde je vaše prémiová digitální nabídka.“ „Už jste předplatitelem?“ Hmm,
„Teď stojíte před tím starým dilematem: platit, nebo neplatit. (Ano, možná právě před tímto dilematem stojíte při čtení tohoto příběhu a ani to není tak jednoduché. Jde o měsíční nebo roční předplatné – „zrušit kdykoli“. Je pro vás tento článek, příběh nebo fakt dostatečně důležitý na to, abyste zaplatili? Nebo si řeknete – jako to dělá drtivá většina lidí – že budete prostě hledat dál a uvidíte, jestli to nenajdete někde jinde zdarma?
Platební brány vytvářejí dvoustupňový systém: důvěryhodné, na faktech založené informace pro lidi, kteří jsou ochotni za ně zaplatit, a nejasné, méně důvěryhodné informace pro všechny ostatní. Zjednodušeně řečeno, placené informační brány brání informování veřejnosti, což je posláním žurnalistiky. A brání informovanosti veřejnosti, která je základem demokracie. V době voleb, kdy se rozhoduje o demokracii, je pro tisk příšerná doba, kdy se mu nedaří oslovit lidi. Existuje jednoduché a dočasné řešení: Vydavatelé by měli pozastavit placení všech zpráv o volbách v roce 2024 a všech informací, které jsou pro voliče přínosné. Demokracie neumírá ve tmě – umírá za paywallem.
Problém není jen v tom, že profesionálně vytvořené zprávy jsou za zdí; problém je v tom, že paywally zvyšují podíl volně a snadno dostupných zpráv, které jsou ve skutečnosti plné dezinformací a dezinformací. Již v roce 1995 (vzpomeňme na America Online) předpověděl profesor UCLA Eugene Volokh, že vzestup „levné řeči“ – bezplatného internetového obsahu – nejenže zdemokratizuje masová média tím, že umožní nové hlasy, ale také zvýší šíření dezinformací a konspiračních teorií, které pak destabilizují masová média.
Paul Barrett, zástupce ředitele Sternova centra pro obchod a lidská práva na Newyorské univerzitě a jeden z předních odborníků na dezinformace, mi řekl, že neví o žádném výzkumu vztahu mezi platebními bránami a dezinformacemi.
„Ale je logické,“ řekl, „že pokud jsou lidé hledající zprávy blokováni paywallem, který je stále častější na seriózních profesionálních novinářských webech, mnoho z nich se obrátí na méně důvěryhodné weby, kde je větší pravděpodobnost, že se setkají s dezinformacemi a dezinformacemi.
V dobách před internetem nebyly informace zdarma – jen se tak jevily. Všude byly novinové stánky a noviny jste si mohli koupit za čtvrťák. Ale ty noviny nebyly jen pro vás: Když jste si je přečetli v kavárně nebo ve vlaku, nechali jste ho tam pro dalšího člověka. Totéž platilo pro časopisy. Když jsem byl redaktorem časopisu Time, vydavatel odhadoval, že „pass-along rate“ každého čísla je 10 až 15 – to znamená, že každý časopis, který jsme rozeslali, četl nejen předplatitel, ale i 10 až 15 dalších lidí. V roce 1992 si deníky nárokovaly celkový náklad přibližně 60 milionů výtisků; do roku 2022 se sice národ rozrostl, ale toto číslo kleslo na 21 milionů. Lidé chtějí, aby informace byly zdarma – a okamžitě dostupné v jejich telefonu.
Podle Barretta zpravodajské organizace potřebují příjmy a téměř třetina všech amerických novin přestala v posledních dvou desetiletích vycházet. „Je pochopitelné, že tradiční zpravodajské firmy zoufale touží po příjmech z předplatného,“ řekl mi, „ale možná tím neúmyslně podporují štěstí falešných zpravodajských operací motivovaných touhou po kliknutí nebo ideologickou agendou – nebo kombinací obojího.
Spotřebitele digitálního zpravodajství lze rozdělit do tří kategorií: malá elitní skupina, která platí stovky až tisíce dolarů ročně za špičkové předplatné; o něco větší skupina lidí s jedním až třemi předplatnými zpravodajství; a zhruba 80 procent Američanů, kteří za informace platit nechtějí nebo nemohou. Určité významné procento této poslední kategorie tvoří lidé, které vědci nazývají „pasivními“ konzumenty zpráv – lidé, kteří informace nevyhledávají, ale čekají, až k nim přijdou, ať už z jejich sociálních sítí, od přátel nebo z televize na letišti. Umístění důvěryhodných informací za placenými zdmi zvyšuje pravděpodobnost, že se k pasivním spotřebitelům zpráv dostanou špatné informace.
V krátké historii sociálních médií byl paywall jednou z prvních překážek pro získání kvalitních informací, nyní se objevují novější a nebezpečnější problémy. Deník Wall Street Journal zavedl „tvrdý paywall“ v roce 1996. Financial Times jej formálně zavedly v roce 2002. Experimentovaly s nimi i další vydavatelství, včetně deníku The New York Times, který svůj předplatitelský plán a paywall zavedl v roce 2011. V roce 2000, kdy tyto experimenty probíhaly, jsem byl redaktorem Time.com, webových stránek emagazínu Time. Tehdy platil axiom, že publikace, které „musíte mít“, jako je The Wall Street Journal, se mohou obejít bez zpoplatnění obsahu, zatímco publikace, které „musíte mít“, jako je Time, ne. Novinářům se říkalo, že „informace chtějí být zdarma“.
Pravda však byla jednodušší: lidé chtěli informace zdarma a my jsme jim je poskytli. A zvykli si na to.
Vydavatelství samozřejmě potřebují pokrýt své náklady a novináři musí být placeni. Tradičně měly vydavatelství tři linie příjmů: předplatné, reklamu a prodej v novinových stáncích. Prodej na novinových stáncích většinou vymizel. Internet měl být virtuálním novinovým stánkem, ale kupovat jednotlivá čísla nebo články je téměř nemožné. Nezavedení mechanismu pro bezproblémové mikroplatby za nákup zpravodajství bylo jedním z největších omylů v počátcích webu. Některé publikace by přesto byly chytré, kdyby to zkusily.
Tvrdím, že paywally jsou jedním z důvodů, proč je důvěra Američanů v média na historickém minimu.
Méně než třetina Američanů v nedávném průzkumu Gallupova ústavu uvedla, že „docela“ nebo „hodně“ důvěřuje tomu, že zprávy jsou spravedlivé a přesné. Velké procento těchto Američanů považuje média za neobjektivní.
No, část důvodů, proč si myslí, že média jsou zaujatá, spočívá v tom, že většina spravedlivých, přesných a nestranných zpráv sedí za zdí. Ty, které jsou zdarma, nemusí být spravedlivé, přesné ani objektivní. Dezinformátoři, konspirační teoretici a ruské a čínské trollí farmy nezaměstnávají ověřovatele faktů, právníky zabývající se pomluvami a redaktory.
Součástí problému současného prostředí bezplatného zpravodajství je, že společnosti provozující platformy, které jsou největšími distributory bezplatného zpravodajství, deprivatizovaly zpravodajství.
Meta má již dlouho nepříjemný vztah ke zpravodajství na Facebooku. Podle CNN změnila Meta v posledním roce svůj algoritmus tak, že některým zpravodajským serverům ubrala 30 až 40 procent návštěvnosti (a jiným ještě více). Threads, odpověď Mety na X, „nebude nijak podporovat“ zpravodajství a politiku na platformě, říká Adam Mosseri, manažer, který na ni dohlíží.
Můj názor je, že z pohledu platforem jakékoli přírůstky zapojení nebo příjmů, které by [zprávy] mohly přinést, vůbec nestojí za kontrolu, negativitu (buďme upřímní) nebo rizika pro integritu, která jsou s nimi spojena. Platformové společnosti se nezabývají zpravodajstvím, ale angažovaností. Zprávy jsou méně poutavé než například taneční šortky nebo recepty na čokoládové sušenky – nebo poutavé konspirační teorie.
S tím, jak se na platformách snižuje počet novinek, snižuje se i jejich integrita a (omezují se) týmy pro moderaci obsahu, které prosazují komunitní standardy nebo podmínky služby.
Žádná z velkých platforem nepovoluje lživou reklamu, dětskou pornografii, nenávistné projevy nebo projevy vedoucí k násilí; týmy pro integritu a moderování takový obsah odstraňují. Nedávný dokument Barrettova týmu ze Sternova centra pro obchod a lidská práva na newyorské univerzitě tvrdí, že největší hrozbou související s technologiemi v roce 2024 není umělá inteligence nebo zahraniční vměšování do voleb, ale něco přízemnějšího: ústup od moderování obsahu a vyprázdnění jednotek důvěry a bezpečnosti a týmů pro integritu voleb. Nárůst špatných informací na svobodném webu ještě více zatěžuje zpravodajství založené na faktech.
Nyní je rostoucí hrozbou také clickbait vytvářený umělou inteligencí. Schopnost generativní umělé inteligence modelovat, přepisovat a dokonce plagiovat skutečné zprávy – a pak je přizpůsobovat uživatelům – je mimořádná.
Mlýny na clickbait s umělou inteligencí, které se vydávají za legitimní novinářské organizace, chrlí obsah, který vykrádá skutečné zprávy a zpravodajství. Tyto plagiátorské mlýny dostávají finanční prostředky, protože jsou levné a výnosné. Prozatím se zdá, že žebříčky Google nerozlišují mezi zpravodajským článkem napsaným člověkem a článkem napsaným chatbotem s umělou inteligencí. Mohou a měly by.
Nejlepším způsobem, jak tyto problémy řešit, je, aby redakce odstranily nebo pozastavily placení za přístup ke článkům souvisejících s volbami v roce 2024.
Jsem si vědom ironie, že tuto výzvu umisťuji za paywall vlastního časopisu The Atlantic, ale právě tam by měl být tento argument vznesen. Pokud toto čtete, pravděpodobně jste zaplatili, abyste podpořili žurnalistiku, která má podle vás ve světě význam. Nechcete, aby byla dostupná i ostatním, zejména těm, kteří by se k ní jinak nedostali?
Mimořádné události a přírodní katastrofy již dlouho vedou noviny k tomu, aby pozastavily své paywally. Když v roce 2011 zasáhl newyorskou metropolitní oblast hurikán Irene, deník The New York Times zpřístupnil veškeré zpravodajství o bouři zdarma. „Jsme si vědomi svých povinností vůči našemu publiku a veřejnosti jako celku, když se objeví velká událost, která má přímý dopad na tak velkou část lidí,“ uvedl tehdy zástupce New York Times.
V jistém smyslu to vytváří filozofický rozpor. Paywall říká: Tento obsah je cenný a musíte za něj zaplatit. Ale pozastavení paywallu v krizi říká: Tento obsah je tak cenný, že za něj nemusíte platit.
Podobně, když udeřil koronavirus, The Atlantic zpřístupnil své COVID zpravodajství – a svůj projekt sledování COVIDu – zdarma všem. Během pandemie někteří vydavatelé zjistili, že pozastavení paywallu mělo efekt, který nečekali: Zvýšilo to počet předplatitelů.
Deník The Seattle Times , který vydává noviny ve městě, jež bylo epicentrem koronaviru, umístil veškerý svůj obsah související s COVID mimo placenou oblast a podle slov senior viceprezidentky pro marketing Kati Erwertové pak zaznamenal „velmi výrazný nárůst digitálního předplatného“ – dvakrát až třikrát vyšší než předchozí denní průměry.
List Philadelphia Inquirer umístil svůj obsah související s COVID mimo placenou stěnu na jaře 2020 jako službu veřejnosti. A poté podle ředitele speciálních projektů listu Evana Benna zaznamenal „vyšší počet registrací digitálního předplatného, než je obvyklé.
Podobný nárůst zaznamenaly i Tampa Bay Times, The Denver Post, The St. Paul Pioneer Press v Minnesotě, stejně jako noviny provozované vydavatelskou společností Tribune, včetně Chicago Tribune a Hartford Courant. Noví předplatitelé byli čtenáři, kteří ocenili obsah a zpravodajství a chtěli podpořit úsilí novin a umožnit čtení zpravodajství zdarma i ostatním.
Dobrá novinařina není levná, ale média mohou najít kreativní způsoby, jak zaplatit za své zpravodajství o volbách. Mohou získat nadace nebo jiné sponzory, kteří jejich práci podpoří. Mohou se obrátit na čtenáře, kteří jsou ochotni si předplatit, obnovit své předplatné nebo přispět dalšími dary, aby dotovali důležité zpravodajství během klíčových voleb. A mohou využít širšího publika, které mohou neplacené příběhy oslovit, a získat tak více příjmů z reklamy – a ještě více občansky smýšlejících předplatitelů.
Důvodem, proč noviny v době krize pozastavují paywall, je to, že chápou, že základním a hlavním posláním tisku je informovat a vzdělávat veřejnost. Tato myšlenka sahá až k zakladatelům země. Tisk byl ochráněn prvním dodatkem právě proto aby mohl poskytovat informace, které voliči v demokracii potřebují. „Naše svoboda závisí na svobodě tisku,“ napsal Thomas Jefferson, „a tu nelze omezit, aniž by byla (naše svoboda) ztracena.“ Každý novinář to chápe. Neexistuje příběh s větším dopadem než volby, v nichž se rozhoduje o přežití demokracie.
Domnívám se, že bylo chybou dávat v 90. letech novinářskou práci zdarma. Informace nejsou a nikdy nebyly zadarmo. Jsem hluboce přesvědčen, že zpravodajské organizace musí přežít a vymyslet model příjmů, který jim to umožní.
Ale nejdůležitějším posláním zpravodajské organizace je poskytovat veřejnosti informace, které občanům umožňují činit ta nejlepší rozhodnutí v ústavní demokracii. Naše vláda odvozuje svou legitimitu od souhlasu veřejnosti s vládnoucími a k tomuto souhlasu se dospívá prostřednictvím volného toku informací – spolehlivých, na faktech založených informací. Za tímto účelem by měly zpravodajské organizace umístit svůj volební obsah před svou placenou stěnu. Ústava chrání tisk, aby tisk mohl chránit ústavní demokracii.
Nyní musí tisk splnit svou část dohody.
Richard Stengel https://www.theatlantic.com/author/richard-stengel/
Richard Stengel je bývalý šéfredaktor časopisu Time, bývalý náměstek amerického ministra pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti a autor knihy Information Wars: How We Lost the Global Battle Against Disinformation and What We Can Do About It (Informační války: Jak jsme prohráli globální bitvu proti dezinformacím a co s tím můžeme udělat).