Nabíjecí kabely vypadají jako benzinové hadice – a to je problém.
Nedávno jsem sledoval, jak někdo dobíjí svůj elektromobil, a zarazilo mě to: Vypadá to přesně tak, jako když někdo tankuje benzinový automobil. Přijeli se svým autem k nabíjecí stanici, chytili velkou trysku na nabíjecím kabelu, zvedli víčko na dobíjení svého auta… Na jednu stranu to všechno vypadá docela přirozeně a obyčejně. Vždyť takhle už léta tankujeme běžné benzinové automobily, ne? Zastavíte auto, zvednete víčko, strčíte trysku dovnitř. Není divu, že jsme stejným způsobem navrhli i elektromobily. Lidé jsou na to zvyklí.
Ale když se na to podíváme z jiného úhlu, vypadají ty „hadice“ u elektromobilů jako super podivný konstrukční problém. Konkrétně se jedná o skeomorf. Skeuomorf je designový prvek, který vychází z nějakého staromódního předmětu. Vymysleli jste novodobou technologii, ale navrhli jste ji tak, aby vypadala a chovala se stejně jako stará technologie, kterou nahrazuje.
Po mnoho let byly aplikace společnosti Apple pro iOS a Mac OS X proslulé svými vtipně retro skeuomorfy. Kalendář a software pro seznam kontaktů měly pouzdra z umělé kůže a prošívání. Aplikace pro knihy a časopisy zobrazovala publikace umístěné na malé dřevěné poličce. „Herní centrum“ bylo navrženo tak, aby vypadalo jako zelený plstěný stůl v kasinu, a tak dále.
Mnohé z těchto designových specifikací zjevně pocházely přímo od Steva Jobse, který trval na plstěném přístupu jako v kasinu – a byl tak nadšený z koženého prošívání na svém soukromém letadle, že osobně požadoval, aby aplikace Applu byly vyrobeny z digitální hovězí kůže. Jak řekl anonymní zasvěcenec ze společnosti Apple v roce 2012 společnosti Fast Company…
„Prošívání iCalu kůží bylo doslova založeno na textuře v jeho letadle Gulfstream,“ říká bývalý vedoucí designér uživatelského rozhraní. „Mezi návrháři uživatelského rozhraní ve společnosti Apple chodila spousta interních e-mailů, že je to prostě trapné, prostě hrozné.“
Nyní existuje argument ve prospěch skeuomorfů. Podle této myšlenky pomáhají skeuomorfy nováčkům zvyknout si na nové zařízení. V době, kdy se iPhone objevil poprvé, bylo pro mnoho lidí samotné uložení všech kontaktů, knih a kalendáře na malém kousku skla, které lze pohladit, ještě dost zvláštní. Apple si tedy myslel, že když se aplikace budou podobat svým předchozím fyzickým schránkám, pomůže to lidem zorientovat se v jejich novém životě v Matrixu bez těla. Jak jednou řekla literární kritička N. Katherine Haylesová, skeuomorfy jsou „prahová zařízení, která vyhlazují přechod mezi jednou pojmovou konstelací a druhou“. A hele, to je fér.
Až na to, že skeuomorfy také nakonec nový vynález ochromí. Protože skeuomorfy vycházejí z fyzikálních limitů staromódního zařízení, stojí designérovi v cestě k plnému využití výhod nové sféry.
Trvání společnosti Apple na tom, aby herní centrum vypadalo jako kasino, bylo nejen směšně buřičské, ale zabíralo i místo na obrazovce, které mohlo být využito k novému promyšlení způsobu, jakým by herní centrum mělo fungovat.
Naproti tomu Steam a Xbox od Microsoftu nebyly vázány na martinskou nostalgii po tom, „co je hraní her“, a tak mnohem rychleji umožnily, aby sociální aspekty hraní videoher – Jsou vaši přátelé online? Chcete si s nimi zahrát nebo popovídat? – ústředním prvkem jejich designu.
Totéž platí pro aplikaci kalendáře společnosti Apple. Obsahovala uživatelské rozhraní tak retro, že působilo téměř sebeparodicky: když jste se posunuli na nový měsíc, „papír“ se svižně odtrhl a podél horní části zanechal malé kousky neodtrženého materiálu…
Opět si můžete říct, koho to zajímá? Ať si nechají svůj zábavný retro design! Třeba to uživatelům pomůže přijít na to, jak aplikaci používat.
Až na to, že skeuomorfy kladou velká omezení nejen na to, jak zařízení vypadá, ale i jak funguje. Tím, že Apple trval na používání vizuálních metafor minulosti, nevyužil plně nové zajímavé možnosti digitálního světa.
Například když jste byli v zobrazení „měsíc“, digitální kalendář Apple fungoval přesně jako papírový: Donutil vás zobrazit všechny předchozí dny v měsíci. Takže když bylo 27. listopadu a vy jste otevřeli zobrazení měsíce, viděli jste jen tři dny dopředu… a zbytek obrazovky byly, no, všechny předchozí dny. To dává smysl, pokud je vaším cílem napodobit způsob, jakým funguje papír.
Ale… proč byste v digitálním zařízení ponechávali tato omezení? Nadcházející dny byste mohli zobrazit mnoha zajímavými způsoby: Seznamy, nový grafický styl, různé velikosti nebo něco… jiného? Hele, nejsem vizuální designér; nejsem ten, kdo tu přijde s novým radikálním nápadem. Jde o to, že výchozí nastavení skeuomorfu zabránilo společnosti Apple využít vrozené vlastnosti nového média: software, obrazovky, výpočetní techniku. (Abychom byli k Applu spravedliví, nebyl a není to jen jeho problém. Mnoho tvůrců kalendářových aplikací dodnes používá toto papírové zobrazení měsíce/týdne, takže všechny uplynulé dny zabírají místo na obrazovce).
Skeuomorfy – a jejich všudypřítomnost v designu – nejsou novinkou. V počátcích automobilismu, kdy se jim ještě říkalo „kočár bez koní“, zabudovávali někteří výrobci automobilů do palubní desky otvor pro bičík. Otvor byl samozřejmě zbytečný, auto bičík nepotřebovalo! Ale připadalo mi tak špatné nemít otvor pro kočárkový bičík, že ho tam konstruktéři stejně dali.
A teď, když se stane opak? Když si designéři aktivně řeknou, hele, nemusíme se mulishovsky držet návrhů z minulosti? Často vytvoří docela zajímavé nové koncepty.
Skvělým příkladem je aplikace Soulver pro Mac s kalkulačkou (nahoře) a online webový nástroj Numbr, vytvořený ve stejném stylu jako Soulver. Jde o velmi chytré přetvoření kalkulačky.
Tradičně jsou aplikace kalkulaček důkladně skeuomorfní. Vypadají přesně jako kapesní kalkulačka plovoucí na obrazovce. Naproti tomu aplikace Soulver https://soulver.app/ a Numbr využívají digitální povahu počítačů a vyvíjejí způsob, jakým kalkulačka funguje: Můžete zadávat věci, které počítáte, pomocí kombinace obyčejné angličtiny a čísel, a výsledky můžete přetahovat a používat je jako hodnoty na jiném řádku. Z hlediska designu je to jako kdybyste vzali poznámkový blok a tabulkový procesor a smíchali je dohromady s trochou zpracování přirozeného jazyka a metaznaček.
S osmnáctiletými vynálezci Soulveru jsem před lety mluvil pro Wired a jejich koncept jsem popsal takto…
Vytvořili skutečně nové rozhraní: Zadáte anglické příkazy – například „20 % ze 7,80 USD“ nebo „45 USD za večeři + 15 % spropitné“ – a Soulver zobrazí odpověď. Duo využilo jedinečnou schopnost počítače (dekódování přirozeného jazyka) k vytvoření bohatší a snadněji použitelné aplikace.
„Řekli jsme si, že prostě zahodíme fyzickou podstatu kalkulaček a využijeme výkonných schopností počítačů,“ říká spolutvůrce aplikace Soulver Zac Cohan.
Nyní nejsou aplikace Soulver a Numbr zcela odtrženy od předchozího uživatelského rozhraní. Stále používáte klávesnici, stále píšete na klávesnici a oba si vypůjčují atmosféru dokumentů a tabulek (a pravděpodobně i papírových výpisů ze stolních kalkulaček staré školy!). Nováčci tedy nejsou při prvním vyzkoušení úplně na vážkách. Protože však tyto nástroje nejsou skeumorfní, umožňují pracovat s čísly užitečně neotřelým způsobem.
To nás přivádí zpět k… elektromobilům! A k tomu, jak je dobíjíte. Ty kabely a zásuvky – ty jsou až riskantně skeuomorfní, že? Vypadají přesně jako benzinové hadice a trysky. Strkají se do stejných otvorů s klapkami v autě. A tak se musíte ptát: Je to nejlepší způsob, jak dostat elektřinu do auta? Napodobit přesně stejnou ergonomii jako při čerpání benzínu ze staré školy?
Možná ne. Pokud se vykašlete na skeomorf a budete přemýšlet o bateriích jako o bateriích, objeví se několik velmi zábavných nápadů.
Izraelská společnost Better Place před lety vyzkoušela zajímavý koncept: Udělat baterie v autě vyjímatelné. Když vám dojde šťáva, prostě je… vyměníte, stejně jako se vyměňují baterie v dálkovém ovladači od televize. Myšlenka Better Place spočívala v tom, že byste přistavili auto ke stanici pro výměnu baterií a robotické zařízení by zpod auta vytáhlo velký akumulátor a vložilo nový.
To má několik obrovských výhod. Při správném technickém řešení byste mohli „natankovat“ elektromobil mnohem rychleji, než kdybyste tam stáli s elektrickou hadicí a čekali, až se elektrony dostanou dovnitř. K čertu, baterii byste pravděpodobně mohli vyměnit během několika minut. Stanice pro výměnu baterií by mohly nahradit čerpací stanice – ve volném čase by dobíjely velké hromady autobaterií, možná dokonce částečně prostřednictvím vlastních solárních panelů.
Skvělé nápady! Ale jak mi vysvětlil jeden z inženýrů Better Place, můžete o nich začít uvažovat až poté, co opustíte skeuomorfní představy o tom, jak auto přenáší energii. Jak zdůraznil, když většina lidí srovnává elektromobil s běžným benzínovým autem, přirovnávají baterii k nádrži: Baterie uchovává elektřinu stejně jako nádrž benzín. Baterie = nádrž na benzín. Jakmile se vám tato analogie vryje do hlavy, musí být baterie součástí automobilu. Pokud je jako nádrž, tak… přece nevyndáte nádrž z auta, ne?
Ale baterie nejsou nádrže a elektřina není plyn. Baterie a elektřina mají spoustu skvělých možností, které benzín a nádrže nemají. Za prvé, baterie jsou mnohem méně těkavé, mnohem přenosnější a bezpečnější a snadněji se s nimi manipuluje. Elektřinu lze na rozdíl od benzínu vyrábět kdekoli. Baterie a elektřina jsou v podstatě mnohem flexibilnější než benzín a nádrže – což by nám mělo poskytnout mnohem větší prostor pro přehodnocení způsobu fungování automobilu a jeho pohonu, že? Je to stejné, jako když tvůrci Soulveru dokázali vytvořit mnohem lepší kalkulačku tím, že opustili myšlenku, že musí fungovat a kvákat jako fyzická kalkulačka ze staré školy.
Výměna baterií je samozřejmě jen jedním z nápadů. Pravděpodobně existují i další koncepty, které by vás mohly napadnout pro konstrukci a pohon elektromobilů. A to ani netvrdím, že by takový koncept, jako je výměna baterií, fungoval!
Existuje spousta lidí, kteří tvrdí, že technické a ekonomické řešení je příliš náročné. Například projekt Better Place zkrachoval; neuspěl z mnoha důvodů, ale jedním z nich bylo, že automobilky nechtějí vyrábět auta s vyměnitelnými bateriemi, protože by musely standardizovat tvar a umístění všech bateriových sad ve všech podvozcích – a po tom automobilky vůbec netouží.
Tesla o myšlence vyměnitelné baterie hovořila, ale nikdy ji ve velkém měřítku nezavedla. Čínská společnost Nio, která vyrábí elektromobily, provádí pilotní programy výměny baterií v automobilech, ale zatím v poměrně malém měřítku.
A někteří pozorovatelé tvrdí, že swapování prostě není potřeba; tradiční nabíjení je stále rychlejší a stejně je dobré počkat. Opět, jistě, možná mají v mnohém tito kritici pravdu! Těžko říct, protože průmysl je tak pevně zakotven ve skeomorfních představách o tom, jak by měl elektromobil vypadat.
Tyto skeomorfní představy přinejmenším stojí v cestě úvahám o širší škále způsobů výroby a nasazení elektromobilů. Dokud se budeme držet těchto podivných starých skeuomorfů, podle nichž elektřina = benzín, baterie = nádrže na benzín, budeme v pasti. Nebudeme uvažovat o návrzích, které by využívaly výhod toho, čím se elektřina liší od benzínu a baterie od nádrží.
Autor: CLive Thompson
Clive Thompson je přispěvatelem časopisu New York Times, sloupkařem časopisů Wired a Smithsonian a pravidelným přispěvatelem časopisu Mother Jones. Je autorem knihy Coders: The Making of a New Tribe and the Remaking of the World a Smarter Than You Think: How Technology is Changing our Minds for the Better.
Skeumorfismus
Skeuomorf (/ˈskjuːəˌmɔːrf, ˈskjuːoʊ-/) je odvozený objekt (nebo jeho zobrazení), který imituje (pro objekt již nepotřebné) funkční prvky originálu. Skeuomorfismus označuje vytváření takovýchto skeuomorfů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Skeumorfismus