Mark Goldfeder, ředitel National Jewish Advocacy Center, se vyjádřil k obviněním, že Izrael by zavedením blokády Gazy porušil mezinárodní právo. Svou argumentaci z velké části opírá o zákony ozbrojeného konfliktu (Laws of Armed Conflict, LOAC), což je řada předpisů o ozbrojených konfliktech, které mají svůj původ v Ženevské a Haagské úmluvě.
Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) pravidelně zveřejňuje dokumenty, v nichž podrobně popisuje LOAC. LOAC je rovněž citován v amerických i britských vojenských výcvikových příručkách jako součást předpisů, kterými se vojáci musí řídit.
Tři zásady
„Hlavním rysem LOAC je zabránit zbytečným obětem a chránit nevinné civilisty,“ řekl Goldfeder. Toho se dosahuje „prostřednictvím uplatňování tří základních principů: rozlišování, vojenské nezbytnosti a přiměřenosti“.
Vysvětlil, že rozlišování vyžaduje, aby byli jasně odlišeni bojovníci a civilisté a aby útoky nebyly vedeny proti civilistům, ale pouze proti bojovníkům.
„To Hamás nedělá,“ řekl.
Poté citoval zprávu Lieberova institutu, která říká: „Neexistují žádné spolehlivé zprávy o tom, že by Izraelské obranné síly (IDF) úmyslně útočily na civilisty.“ Lieberův institut je součástí Vojenské akademie Spojených států amerických ve West Pointu v New Yorku, hovorově známé jako West Point, hlavní vojenské akademie USA.
Upřesňuje, že to neznamená, že Izrael nebude Hamásu odpovídat, ani to neznamená, že nedojde ke ztrátám na životech nevinných lidí.
Vojenská nezbytnost podle Goldfedera povoluje „opatření, která jsou skutečně nezbytná k dosažení legitimního vojenského účelu a nejsou jinak zakázána mezinárodním humanitárním právem“.
Přímo vyvrátil veškerá tvrzení, že blokády jsou podle mezinárodního práva nezákonné, a citoval z judikatury MVČK, která stanoví řadu požadavků na legální blokádu, jako je stanovení data zahájení, zeměpisného rozsahu a konečně umožnění neutrálním lodím opustit území před jejím zahájením.
Goldfeder upřesnil, že existují humanitární aspekty práva, jako je usnadnění průjezdu potravin a léků třetími stranami, a dodal, že „POKUD a pouze POKUD je lze spolehlivě dodat bez odklonu k nepříteli„.
Chápání práva obléhání shrnul takto: „Obléhání je zákonné, pokud není záměrně zaměřeno na vyhladovění místního obyvatelstva.“
„Cílem Izraele, jak opakovaně uvádí, je porazit teroristy z Hamásu tím, že je připraví o zdroje, a zachránit rukojmí,“ uvedl.
Znovu upřesnil, že to neznamená, že akce Izraele nemají žádné hranice, a řekl, že klíčová je zde třetí zásada proporcionality.
„Zásada proporcionality zakazuje útoky, při nichž by očekávané náhodné ztráty na životech civilistů, zranění civilistů, poškození civilních objektů nebo jakákoli jejich kombinace byly nepřiměřené ve vztahu k očekávané získané vojenské výhodě,“ vysvětlil.
Přiměřenost není o pomstě ani o porovnávání schopností techniky či zbraní, ani není založena na účinku. Nezkoumá ani výši škod nebo počet mrtvých na obou stranách.
„Proporcionalita je perspektivní analýza, která právně připouští riziko vedlejších škod nezbytných k dosažení spravedlivého vojenského cíle. Čím vyšší je cíl, tím větší je rozsah povoleného rizika vedlejších škod nebo dokonce, nedej bože, smrti.“
Vojenským cílem Izraele je vyhladit Hamás kvůli jeho cílení na civilisty, muže, ženy a děti, to je legitimní cíl podle LOAC.
Dále poznamenal, že pouze 6 % vody v Gaze je nakupováno od Izraele, zatímco naprostá většina 92 % se nachází v přírodních vodonosných vrstvách. (pozn1)
Uvedl také, že podle LOAC není Izrael povinen dodávat Gaze elektřinu, protože neexistuje způsob, jak zajistit, aby ji nevyužíval Hamás.
Pozn. 1. Vodní zdroje v Gaze
Jediným přirozeným zdrojem vody v pásmu Gazy je pobřežní vodonosná pánev, která se táhne podél východního pobřeží Středozemního moře ze severního Sinajského poloostrova v Egyptě, přes Gazu až do Izraele.
Studie z roku 2020 v časopise „Water“ zjistila, že kvalita podzemní vody ve vodonosné vrstvě se „rychle zhoršila“, z velké části proto, že byla odčerpávána, aby uspokojila požadavky velké populace Gazy rychleji, než by ji mohla nahradit dešťová voda. Výsledky ukázaly, že když rychlost čerpání zůstane na současných podmínkách, slanost se ve většině oblastí GCA rychle zvýší a dostupnost sladké vody se znepokojivě sníží do roku 2030. Studie nepřekvapivě potvrzuje, že pokud se sníží čerpání podzemní vody, nebo dočasně zastaví, dojde samovolně zlepšení kvality spodních vod.
Pokud se bude v Gaze „hospodařit“ jako doposud, stane se celá oblast neobyvatelnou.
Již před posledním konfliktem nebyly zásoby vody v Gaze schopny splnit minimální požadavek Světové zdravotnické organizace na denní spotřebu vody na hlavu – 100 litrů na den.
Zvodněná vrstva je také znečištěna neupravenou odpadní vodou, takže 96,2 % domácí vody z vodonosné vrstvy je nepitných a výsledkem je, že 97 % obyvatel Gazy se podle údajů Světové banky spoléhá na neregulované soukromé vodní tankery a malá, často solárně poháněná odsolovací zařízení pro pitnou vodu.
Tři velké odsolovací elektrárny v Gaze všechny přestaly fungovat kvůli nedostatku energie, v provozu jsou některé menší odsolovací zařízení, ale kvalita úpravy vody v těchto může být špatná. Podle studie z roku 2021 nemá 79 % odsolovacích zařízení v Gaze licenci a průměrně 12 % testovaných vzorků odsolované vody stále vykazovalo nebezpečnou úroveň kontaminace.