Případ Navalného a tradice ruských jedových útoků

Útok jedem na ruského opozičního aktivistu Alexeje Navalného v srpnu 2020 se dostal na titulní stránky novin po celém světě a způsobil diplomatický zmatek. Navalnyj však není ojedinělým případem – vraždy jedem mají v Rusku smutnou tradici, mimo jiné proto, že je lze snadno ututlat. Když byl před rokem na Sibiři údajně otráven mezinárodně zakázanou látkou Novičok ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, Vladimíra Kara-Mursu to nepřekvapilo.

Jedno je pro něj jisté: „Je třeba říci nahlas: v 21. století v jedné z evropských zemí jedná jménem státu profesionální skupina vrahů. Jejím úkolem je likvidovat politické odpůrce režimu. V tomto případě se jedná o politické odpůrce Vladimira Putina.“

Vladimir Kara-Mursa sám přežil dva útoky jedem. Je méně známý než Navalnyj, ačkoli v ruské opozici působí již řadu let. Naposledy vedl nadaci Otevřené Rusko Putinova kritika Michaila Chodorkovského. K útokům na něj došlo v letech 2015 a 2017 a lékaři tehdy nedokázali určit, čím byl otráven. Investigativní platformy Bellingcat a The Insider, stejně jako Der Spiegel, zjistily, že na útocích na Kara-Mursu se podíleli stejní agenti tajných služeb jako na útoku na Navalného.

„Existuje dlouhý seznam politických odpůrců Putinova režimu, nezávislých novinářů, opozičních politiků, protikorupčních aktivistů a dalších z pohledu Kremlu nežádoucích osob – v uvozovkách -, kteří se od počátku roku 2000 stali terčem přesně stejného útoku: vražd jedem nebo pokusů o vraždu jedem.“

Dlouhý seznam zbabělých atentátů

V Rusku byly nejznámější případy:

  • Jurij Ščekočichin, novinář listu Novaja Gazeta a koncem 90. let opoziční poslanec Státní dumy. V roce 2003 zemřel trýznivou smrtí, jeho kůže se oddělovala od těla a selhával mu jeden orgán za druhým.

  • Anna Politkovská, rovněž novinářka listu Novaja Gazeta. V roce 2004 byla pravděpodobně otrávena šálkem čaje v letadle; přežila a o dva roky později byla zastřelena před dveřmi svého bytu v Moskvě.

  • Pjotr Versilov, umělec a politický aktivista. Versilov vběhl na hřiště při finále mistrovství světa 2018 v Moskvě, aby upozornil na policejní násilí. Krátce poté se v Moskvě a v Berlíně léčil s příznaky otravy.

  • Dmitrij Bykov, básník, satirik a ostrý kritik Vladimira Putina. Jeho případ se nápadně podobá případu Alexeje Navalného. Bykov byl na jaře 2019 na čtenářském turné na Sibiři; i jemu se v letadle udělalo špatně a pět dní byl v kómatu. Letos vyšlo najevo, že se na tom zřejmě opět podíleli ti agenti rozvědky, kteří se údajně podíleli i na útocích na Navalného a na Kara-Mursu. Bykov k tomu řekl: „Očekávám jediné: teď, když lidé vidí, že je možné pokusit se mě zabít a projde to, bude takových pokusů přibývat.“

Jedovaté útoky v zahraničí napjaly vztahy Západu s Moskvou

Publicistka moskevské rozhlasové stanice Echo Moskvy Julia Latynina vyjádřila zděšení: „V Rusku jste viděli mnoho věcí. Víme, jak tajná služba na olympiádě v Soči předávala lahvičky s močí otvorem ve zdi. Takže teď rok sledovali básníka s novičokem v zavazadle na tak špatných podvratných akcích, jako je přednáška o Harrym Potterovi. Když už se něco takového trestá nowichokem, co je ještě možné?“

Podle Latyniny je nyní třeba přezkoumat řadu předchozích nevysvětlených úmrtí. Bellingcat již informoval o třech dalších podezřelých vraždách jedem v ruské provincii. Oběti zemřely v letech 2014 až 2019 většinou bez povšimnutí veřejnosti.

Různé jedovaté útoky v zahraničí napjaly vztahy zejména mezi západními zeměmi a Ruskem. Bývalý ruský agent Alexandr Litviněnko zemřel v roce 2006 v Londýně na následky otravy poloniem. Britská komise pod vedením soudce sira Roberta Owena případ několik let vyšetřovala a dospěla k závěru, že vraždu si objednala ruská tajná služba.

Sergej Skripal, rovněž bývalý ruský agent, a jeho dcera Julija přežili v roce 2018 útok nervově paralytickou látkou Novičok, kterou jim podle výzkumu agenti ruské vojenské rozvědky GRU v britském Salisbury potřeli kliku dveří. Součástí této série může být i útok dioxinem na tehdejšího reformního ukrajinského premiéra Viktora Juščenka v roce 2004.

V případě Navalného německá kancléřka Angela Merkelová hovořila o – cituji – „závažných otázkách“, na které může a musí odpovědět „pouze ruská vláda“. Navalného právník v Německu Nikolaos Gazeas to vysvětluje takto: „Použití mezinárodně zakázané chemické zbraně se týká celého společenství států, a proto se automaticky týká i Německa.“

Otravy jako stará a oblíbená metoda sovětských tajných služeb

Tato metoda není nová, vysvětluje opoziční poslanec Vladimir Kara-Mursa: „Otrávení bylo již starou a oblíbenou metodou sovětských tajných služeb. Od třicátých let za Stalina měla NKVD Mairanovského laboratoř, která se zabývala jedy a smutně ji proslavila.“

NKVD byla předchůdkyní sovětské tajné služby KGB. Plukovník Grigorij Mairanovskij byl chemik. Tajná laboratoř, kterou za Stalina vedl, vyvíjela jménem státu jedy pro cílené zabíjení odpůrců systému.

KGB používala jedy proti politickým odpůrcům i po Stalinovi. Na počátku 70. let minulého století zasáhla disidenta a spisovatele Alexandra Solženicyna při jeho cestách po sovětských provinciích. Satirik Vladimir Vojnovič byl zasažen v polovině 70. let ve slavném moskevském hotelu Metropol. Oba přežili. O několik let později byl v Londýně zabit bulharský disident Georgij Markov; sovětský generál KGB se později přiznal, že pro něj obstaral jed. Vladimir Kara-Mursa je přesvědčen:

„V sovětských dobách se však otravy používaly spíše selektivně. Od nástupu Vladimira Putina k moci před více než 20 lety se to stalo běžnou praxí. To je logické. V sovětských dobách byla tajná služba „ozbrojenou silou strany“, jak ji svého času nazýval Lenin. Nyní jsou u moci sami agenti tajných služeb.“

Nejen Vladimir Putin pochází z KGB. Bývalí agenti tajných služeb zastávají klíčové pozice v politice a byznysu.

Oběťmi se stávají i náhodní svědci nebo svědci trestného činu.

Jedovaté útoky na kritiky režimu si stále znovu a znovu vybírají oběti i z řad kolemjdoucích nebo svědků činu. V Omsku na Sibiři zemřeli během několika týdnů dva starší nemocniční lékaři, kteří se podíleli na záchraně Navalného. Oficiální příčiny úmrtí: srdeční infarkt a mrtvice. Náhoda? Opak je obtížné dokázat, žádné vyšetřování neproběhlo.

Jed je zákeřný způsob vraždy, zvláště když je obtížné ho prokázat. Po vraždě opozičního politika Borise Němcova, který byl v roce 2015 zastřelen na dohled od Kremlu, málokdo pochyboval o tom, že v tom má prsty stát – vzhledem k nespočtu bezpečnostních kamer na tomto místě. V případě vražd jedem je naopak pro ty, kteří jsou u moci, snadné předstírat, že se jich to netýká, říká Vladimír Kara-Mursa:

„Američané tomu říkají ‚plausible deniability‘. Pokaždé, když dojde k takovým útokům jedem, jako se mnou, s Alexejem Navalným, s Dmitrijem Bykovem, s dalšími, (…) kremelská propaganda přijde s nějakou alternativní teorií a šíří ji dál: Alexander Litviněnko údajně sám obchodoval s poloniem a omylem ho spolkl. Údajně jsem pil domácí alkohol a bral špatné léky, Alexej Navalnyj měl příliš nízkou hladinu cukru v krvi. A tak dále a tak dále.“

Všechny případy mají společné to, že je ruské úřady nevyšetřily. „V únoru, když se objevil výzkum Bellingcatu a The Insider o mých otravách, jsme se s mým právníkem obrátili na vyšetřovací orgán, podali trestní oznámení a požadovali, aby byl zahájen případ proti čtyřem zaměstnancům tajné služby, kteří byli označeni za pachatele mých otrav. Za pokus o vraždu. Něco podobného udělali i různí opoziční poslanci v Petrohradě, Moskvě a Pskově. Všem nám bylo řečeno: případ nebude zahájen, protože se nejedná o trestný čin. Jinými slovy: V Putinově Rusku je legální trávit lidi chemickými zbraněmi. Nepřekvapuje mě, že to nevyšetřují, ale že to ani nepředstírají.“

Ruská vláda tvrdila, že Navalnyj byl otráven v Německu

V případě Navalného ruská vláda dokonce tvrdila, že Navalnyj byl otráven v Německu a že německá vláda ignorovala ruskou žádost o právní pomoc. Navalného Nikolaos Gazeas označuje tato ruská obvinění za cynická. Německá vláda podle něj výsledky vyšetřování laboratoře Bundeswehru nepředala z dobrého důvodu. „Pokud budou tyto výsledky, které obsahují i metody vyšetřování a nalezené vzorce jedu Novičok, nyní poskytnuty Rusku, (…) lze z nich vyvodit závěry, jakým způsobem lze zjistit typ jedu, který zde byl použit ze skupiny Novičok.“ Chemici by se pak mohli zaměřit na vývoj nového vzorce jedu, u kterého by stejná detekce již nefungovala, vysvětluje Gazeas. „Takže sečteno a podtrženo, pokud chcete, existují zásadní zájmy ochrany státu, které stojí v cestě zveřejnění nebo dokonce sdílení těchto informací ze znaleckého posudku laboratoře Bundeswehru.“

Když se v prosinci 2020 novináři ptali Vladimira Putina na případ Navalného, řekl, že ruské tajné služby udělaly dobře, když Navalného sledovaly.
„To vůbec neznamená, že ho otrávíme. Kdo ho potřebuje? Kdyby chtěli, práci by dokončili.“ Putin se v případě Skripala vyjádřil velmi podobně: „Je to prostě špion. Zrádce vlasti. Rozumíte? Zrádce vlasti.“ A jak se vypořádat se zrádci, to Putin řekl už mnohokrát: „Neříkám, že trest musí být jako v Salisbury, to vůbec ne. (…) Ale zrada musí být potrestána. Je to ten nejodpornější zločin, jaký si lze představit.“

Agent se přiznává k útoku jedem na Navalného.

Kdo však dával a dává pokyny k jedovatým útokům? V případě Navalného to mohl být pouze Putin osobně, řekl Vladimir Kara-Mursa. Rusko je koneckonců autoritářský stát a Navalnyj je příliš prominentní na to, aby se někdo odvážil provést útok bez Putinova osobního příkazu. Naopak právník Navalného, Nikolaos Gazeas, se nechce vázat. Otázka Putinovy role zatím nebyla oficiálně objasněna. Ale:

„Podle pevného přesvědčení pana Navalného to byl Putinův režim, od něhož přišel příkaz k otravě. A máme také (…) velmi, velmi spolehlivé materiály, v neposlední řadě ty, které můj klient následně sám vytvořil, a to prostřednictvím jednoho telefonátu s jedním z agentů tajné služby FSB, (…) který v této souvislosti sám od sebe sdělil některé podrobnosti.“

Prosinec 2020: Navalnyj se uzdravil a stále je v Německu. Spolu se svým týmem se mu podařil převrat a výsledek prezentuje v jednom ze svých populárních videí. Ukazuje, jak Navalný volá jednomu ze zaměstnanců tajné služby, který se pravděpodobně podílel na jeho otravě na Sibiři; v telefonu muž prozrazuje podrobnosti operace: jak byl jed aplikován na Navalného kalhoty a jak později odjel do Omsku, aby stopy jedu znovu odstranil. Na videu sedí během telefonátu vedle Navalného zaměstnanec Bellingcatu.

Režim se za to později novinářům mstí. Ruská prokuratura požádala o prohlášení Bellingcatu za „nežádoucí organizaci“. Portál „The Insider“ byl přidán na seznam tzv. zahraničních agentů.

Vlna represí proti kritikům v Rusku

Stát spustil vlnu represí, která překonává vše, co bylo v Rusku k vidění od konce Sovětského svazu. Vlna, která je namířena především proti Navalnému a jeho příznivcům. Útok jedem na politika, který je od ledna letošního roku opět v ruské vazbě, je pouze náznakem.

V červnu letošního roku soud prohlásil Navalného organizace za extremistické. V důsledku toho nemohou bývalí spolupracovníci a příznivci Navalného kandidovat ve volbách a každý, kdo o síti šíří informace, riskuje vězení.

Různí bývalí spolupracovníci Navalného a jeho bratra jsou v domácím vězení za údajné porušení požadavků Corony během nepovolených masových protestů na začátku tohoto roku. Proti samotnému Navalnému bylo právě vzneseno nové obvinění. Skupina právníků „Komanda 29“, která ho v minulosti hájila u soudu, se z obavy před trestním stíháním rozpadla.

Ruská státní televize mezitím rozdmýchává kampaň proti bývalým spolupracovníkům Navalného. „Jsou to zrádci vlasti, které platí německá vláda. (…) Myslí si, že jsme barbaři, divoši, že žádný ruský národ neexistuje. (…) Jsou to nepřátelé.“

Moderátor v talk show mimo jiné jmenoval Ivana Ždanova, šéfa dnes již zaniklého Navalného fondu pro boj s korupcí. Před hrozícím trestním stíháním uprchl do zahraničí a v Rusku je po něm vyhlášeno pátrání. Na jaře byl Ždanovův otec zatčen a obviněn z údajného zneužití úřadu a podvodu. Téměř sedmdesátiletému muži hrozí deset let vězení.

Kdo může zastavit tuto vlnu represí, návrat metod sovětských tajných služeb, beztrestné trávení kritiků režimu? Ruské soudnictví není nezávislé. Podle advokáta Nikolaose Gazease by však pachatelé mohli být v bezpečí před trestním stíháním i v zahraničí – přinejmenším ti, kteří otrávili jeho klienta Navalného. Například německý soud by v případě Navalného nemohl jednat, vysvětluje Gazeas.

„Možnost vyřešit tento zločin v Německu neexistuje. Na první pohled se to může zdát nehorázné, protože jde přece o pokus o vraždu mezinárodně zakázanou chemickou zbraní. Pro trestní řízení v Německu a před německým soudem však potřebujeme konkrétní východisko pro trestní stíhání, tzv. zákonné východisko. Podle německého trestního práva je tomu tak v případě Navalnyj tehdy, pokud oběť nebo pachatel mají německé občanství – což není ani jeden z těchto případů – nebo pokud k činu, tj. k otravě nebo k jejímu následku, tj. k ublížení na zdraví nebo smrti, došlo na německém území.“

„Putinovi chápavci na Západě se budou stydět“

Gazeas pokračuje: „Po otravě se diskutovalo o tom, zda by takové činy neměl vyšetřovat mezinárodní trestní soud, tedy státní terorismus, ale v současné době nic takového nehrozí. Protože dotyčné státy by s takovým opatřením samozřejmě nesouhlasily, stejně jako se Rusko jako celek nepřipojilo k Mezinárodnímu trestnímu soudu.“

Opoziční politik Vladimir Kara-Mursa si je jistý jednou věcí: „Situaci v Rusku mohou změnit pouze občané. Jiná cesta není a nesmí být.“ Kara-Mursa však požaduje od Západu více tvrdosti v jednání s ruským režimem.

„Až tato politická epocha skončí, a ona skončí, jen nevíme kdy, pak vyjde najevo mnoho o zločinech lidí, kteří nyní sedí v Kremlu. Putinverstehern(1) na Západě – toto německé slovo se stalo nedílnou součástí ruského jazyka – se pak bude stydět, že ještě dnes říkají, že je třeba najít způsob, jak s Putinem spolupracovat. S vrahy nelze spolupracovat.“

(1. Putinverstehern – doslova „Putinovi rozumějící“)

Gesine Dornblüth | 19.08.2021


Obraz: Kleopatra (Kleopatra testuje jedy na odsouzených vězních), Alexandre Cabanel, 1887, 162,6 × 287,6 cm

V roce 1867 byl Alexandre Cabanel zvolen členem akademického sboru antverpské akademie. V té době byl slavným představitelem toho, čemu se později začalo říkat „art pompier“. Při svém uvedení do funkce měl darovat Museum van de Academiekers portrétní a historický obraz, ale oficiální objednávka následovala až v roce 1883. Cabanel věnoval svůj autoportrét v roce 1886 (inv. č. 1506).

Koncem ledna 1887 oznámil, že usilovně pracuje na svém velkém díle. Zcela podle tehdejší módy se rozhodl pro výjev se staroegyptskou královnou Kleopatrou v hlavní roli. Obraz byl hotov právě včas pro pařížský salon roku 1887, kde byl přijat s velkým uznáním, a v září bylo obrovské plátno odesláno do Antverp. Sám Cabanel ho považoval za jedno ze svých nejlepších děl a obdržel za něj knížecí částku 23 500 franků. Kleopatra je typickým příkladem pompézního umění, divadelního salónního díla ilustrujícího klíčový okamžik dějin, provedeného s akademickou virtuozitou ve velkém formátu, ostře definovaného a se smyslem pro detail.

Kleopatra, která proslula svou mocí, krásou a vztahy se slavnými Římany, jako byli Julius Caesar a Mark Antonius, inspirovala umělce po staletí. Spisovatelé, skladatelé, malíři a sochaři vyprávěli a zobrazovali několik epizod z jejího bouřlivého života, především v 19. století, kdy fascinace starověkým Egyptem dosáhla vrcholu. Kleopatřina tragická smrt byla oblíbeným námětem. Po bitvě u Aktium, kde Marka Antonia a Kleopatru porazilo loďstvo Octaviana, pozdějšího císaře Augusta, Kleopatra raději zemřela, než aby byla nucena žít pod římským jhem. Cabanelův obraz ji zobrazuje, jak se připravuje na sebevraždu. Detaily scény jsou převzaty od řeckého spisovatele Plútarcha, který ve svém životopise Marka Antonia popisuje, jak při hledání nejméně bolestivého a nejúčinnějšího smrtícího jedu nařídila provést pokusy s hady. Pouštěla je na vězně odsouzené k smrti.

Cabanel vypráví tento příběh velmi přesně a jasně. Obraz je rozdělen na dvě části, v pravém popředí je Kleopatra a v levém pozadí její oběti. Královna lhostejně sleduje, jak se na vězních zkouší jed. Služebná, která ji ovívá vějířem, se také dívá na tuto podívanou. Dva palácové strážci na nádvoří odnášejí tělo mrtvého vězně, zatímco další odsouzenec se svíjí v bolestech. Hrůzný výjev nechává královnu zcela bez pohnutí. Cabanelova Kleopatra je krásná a nemilosrdná, smyslná a zlá.

Přípravu na historické prostředí bral umělec velmi vážně. Hlavu bohatě oděné Kleopatry zdobí supí koruna a kobra uraeus, které tradičně nosily egyptské panovnice, a Egyptem byly inspirovány i její šperky a sandály s obrácenými prsty. Její ležérní póza kombinuje několik perspektiv, což je rovněž charakteristickým rysem umění starého Egypta. Kleopatřina hlava je z profilu, zatímco její ramena jsou frontální. Cabanel při jejím ztvárnění vycházel z ilustrací ze slavné série knih Description de l’Égypte (1809-1829). Kolonáda je kombinací toho, co bylo k vidění v chrámech ve Philae a Esně. Umělec přidal nové a smyšlené prvky, aby zdůraznil obraz luxusu a dekadence, jako je bezvládný leopard, nákladné šaty a Kleopatřin černý závoj.

Cabanel kompozici pečlivě připravil. V aukčním katalogu jeho ateliéru je uvedeno ne méně než pět přípravných kreseb a jedna malá olejová skica (současné místo uložení není známo). V Musée des Beaux-Arts – Hôtel Fabrégat v Béziers se nachází drobná figurální studie Kleopatry (inv. č. 28 (893.1.1)). Do aukce byla zařazena také zmenšená kopie v grisaille (současné místo uložení není známo).