Desítky nejvýznamnějších světových muzeí odsoudily útoky klimatických aktivistů na umělecká díla. Ředitelé více než 90 muzeí, jako je Prado v Madridu, Louvre v Paříži a Uffizi ve Florencii, ve společném prohlášení napsali, že odpovědní činitelé „podcenili citlivost těchto nenahraditelných předmětů, které musí být zachovány jako součást našeho světového kulturního dědictví“.
Ředitelé muzeí, kterým byla svěřena péče o umělecká díla, jsou „hluboce šokováni tímto riskantním ohrožením“, napsali signatáři s odkazem na četné protesty, při nichž se klimatičtí aktivisté v posledních týdnech lepili na rámy či ochranná skla slavných obrazů nebo na ně házeli jídlo.
V posledních měsících napadli klimatičtí aktivisté mimo jiné obrazy Vincenta van Gogha, Clauda Moneta a Francisca Goyi. Dívka s perlovou náušnicí od Johannese Vermeera v Haagu se také stala terčem protestních akcí. Vzhledem k tomu, že všechna zasažená umělecká díla byla za sklem, zůstala nepoškozena. Historické rámy obrazů jsou však také velmi cenné a citlivé.
Muzea zvyšují bezpečnostní opatření
Naposledy se klimatičtí aktivisté v Australské národní galerii v Canbeře přilepili na průhledné plachty přes slavné sítotisky Andyho Warhola „Campbellova polévka“. Muzeum v australském hlavním městě ve středu uvedlo, že umělecká díla nebyla při akci poškozena. Aktivisté vystupovali jako skupina s názvem „Stop dotacím na fosilní paliva v Austrálii“. Na plachty také nastříkali graffiti. Muzeum uvedlo, že se k této akci nebude dále vyjadřovat.
Aby se zabránilo novým útokům na umělecká díla, zpřísnila v posledních dnech bezpečnostní opatření řada evropských muzeí. Národní muzea v Berlíně lze až do odvolání navštěvovat pouze po odevzdání bund a zavazadel v šatně nebo ve skříňkách. To platí i pro Muzeum Barberini v nedaleké Postupimi. K opatřením se odhodlala i další muzea, například Národní galerie v Londýně, Britské muzeum nebo Louvre. Nicméně je nechtějí zveřejnit, a to ani na vyžádání – kvůli ochraně uměleckých děl.
Téměř každý ví, jakou sílu má „být virální“ a že nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je šokovat. Je to ale úspěšný přístup, když se vypořádáváte s rozdělujícím a vážným problémem? Všechny zprávy v první řadě vypráví o pobuřujících vandalských činech. O čirém šílenství aktivistů zastiňujícím socioekonomický problém za tím vším. Nakonec se dočtete jen o hrachové polévce na van Goghově Rozsévači při západu slunce v Palazzo Bonaparte, falešné krvi na Toulouse-Lautrecově Klaunovi v berlínské Alte Nationalgalerie, rajčatové polévce a plešaté hlavě přilepené k Dívce s perlovou náušnicí na Mauritshuis v Haagu, o kýblu bramborové kaše na Monetových kupkách sena v Barberini v Postupimi, da Vinciho Mona Lisa dostává dort v Louvru. Na videích z akcí slyšíme demonstranty, kteří kladou návštěvníkům muzeí otázky v rozsahu: „Proč vám záleží na zničení krásného obrazu a ne na naší planetě? Jako by se nikdo nesměl starat o obojí.
Poškozování smysluplných uměleckých děl pod rouškou klimatického protestu zlevňuje a diskredituje velmi reálný problém, který vyžaduje globální reakci. Zatímco aktivisté v oblasti změny klimatu využívají demonstrace minulosti jako inspiraci, dělají z muzea místo protestu a hledají způsoby, jak způsobit scénu, aniž by způsobily trvalé poškození, existuje vážná a problematická nespojitost mezi příčinou a místem a pozoruhodná absence kritického myšlení o následcích a o tom, koho to postihne. Dosud neexistuje jasné zdůvodnění, proč je prostředí muzea vybraným demonstračním místem pro aktivisty v oblasti změny klimatu.
Je zajímavé, že mnoho muzeí a galerií v posledních letech provádí změny, aby snížilo svůj dopad na životní prostředí, zejména v západní Evropě, kde instituce využívaly uzavření COVID jako příležitost najít způsoby, jak fungovat udržitelněji. Muzea po celé Francii pracují na snížení své uhlíkové stopy prostřednictvím akcí, jako je opětovné použití výstavních sad, prodlužování délky výstav, aby se zpomalila fluktuace, a zaměřování se na stálé sbírkové předměty a expozice namísto letecky zasílaných výpůjček, které globální charitativní organizace Galleries Climate Coalition označila za hlavního viníka emisí v uměleckém sektoru.
V Německu se muzea v procesu digitalizace svých sbírek a spojily se v pracovních skupinách, aby se vypořádaly s dalšími velkými problémy, jako jsou stavební materiály, klimatizace a osvětlení. Umělecké instituce se sice zapojily do rozhovorů o klimatické krizi později než ostatní sektory, ale začínají jednat a činí tak zásadními způsoby, takže muzea, zejména v místech jako Francie a Německo, jsou nesmyslnou půdou pro protesty.
Argumentovat tím, že klimatická krize potřebuje méně řečí a více činů, je oprávněné, ale ne všechny činy jsou rovnocenné. Vybrat si umělecké dílo, které často nemá zdánlivě nic společného s příčinou, a pak na něj označkovat, házet na něj polévku nebo bramborovou kaši nebo na něj lepit části těla, je nakonec scestné. Pokud to tak bude pokračovat, budou muzea nucena pojišťovnami utratit stovky tisíce dolarů na zvýšenou bezpečnost navíc, zřejmě buď na úkor platů nebo vlastní činnosti. A klimatické hnutí? Nejen že těmito akcemi nevytváří zamýšlený tlak na politické řešení problému, ale z větší část diskriminuje široké spektrum aktivit, které nyní v očích veřejnosti získává nálepku vandalismu či přímo terorismu.
Foto: 21. srpna 2022 se aktivisté Ultima Generazione v kapli Scrovegni v Padově v Itálii připevnili k zábradlí. Aktivisté si vybrali kapli Scrovegni jako místo protestu kvůli nástěnné malbě, kterou tam namaloval Giotto. Nástěnná malba zobrazuje potenciální konec světa, přičemž jedna cesta představuje budoucnost, ve které se lidstvo zachraňuje pomocí principů, jako je spravedlnost, a druhá cesta představuje zánik lidstva kvůli chamtivosti.
Prohlášení: Útoky na umělecká díla v muzeích
Vzhledem k aktuálním událostem níže podepsané instituce zveřejňují následující prohlášení:
Prohlášení
V posledních týdnech došlo k několika útokům na umělecká díla v mezinárodních muzejních sbírkách. Aktivisté za ně odpovědní silně podceňují křehkost těchto nenahraditelných předmětů, které je třeba zachovat jako součást našeho světového kulturního dědictví. Jelikož jsou ředitelé muzeí frustrováni péčí o tato díla, jsme hluboce otřeseni jejich riskantním ohrožením.
Muzea jsou místa, kde se lidé z nejrůznějších prostředí mohou zapojit do dialogu, a která proto umožňují společenský diskurz. V tomto smyslu jsou základní úkoly muzea jako instituce – shromažďování, výzkum, sdílení a uchovávání – nyní důležitější než kdy jindy. I nadále se budeme zasazovat o přímý přístup k našemu kulturnímu dědictví. A muzeum zachováme jako volný prostor pro společenskou komunikaci.
Signatáři
Evelio Acevedo, výkonný ředitel, Museo Nacional Thyssen-Bornemisza, Madrid
Elina Anttila, generální ředitelka Národního muzea Finska, Helsinky
Richard Armstrong, ředitel, Solomon R. Guggenheim Museum and Foundation, New York
Agustin Arteaga, ředitel Dallas Museum of Art
László Baán, generální ředitel, Museum of Fine Arts – Maďarská národní galerie, Budapešť
Sebastian Baden, ředitel Schirn Kunsthalle Frankfurt
Severine Berger, ředitelka Musée de l’Annonciade, Saint-Tropez
Claire Bernardi, ředitelka Musee de l’Orangerie, Paříž
Konrad Bitterli, ředitel, Art Museum Winterthur
Andreas Blühm, generální ředitel, Groninger Museum
Mikkel Bogh , ředitel Statens Museum for Kunst, Kodaň
Frédéric Bussmann, generální ředitel, Chemnitz Art Collections
Thomas P. Campbell, ředitel, The Fine Arts Museums of San Francisco
Laurence des Cars, prezident, Musee du Louvre, Paříž
a další na stránce prohlášení:
https://icom-deutschland.de/de/nachrichten/564-statement-attacks-on-artworks-in-museums.html