Rozhovor vedla vedla Marina Klepo, Jutarnji List, 19. prosince 2022, zveřejněno 31.prosince 2022 – Osm měsíců poté, co jste se stala prezidentkou ECB, byly chorvatská kuna a bulharský lev zařazeny do Evropského mechanismu směnných kurzů II. Po nejkratším období v ERM II ze všech nových členských států EU se nyní chystá do eurozóny vstoupit také Chorvatsko. Byl pro vás takový výsledek překvapením?
Zaměřím se na Chorvatsko, které se stává novým členem naší rodiny. Domnívám se, že dosáhlo mimořádného úspěchu, a to je velká novinka. Dokázat to všechno – pokrýt všechny oblasti během deseti let mezi vstupem do Evropské unie a vstupem do eurozóny – je neuvěřitelný úspěch. Chorvatsko provedlo reformy a nezbytnou restrukturalizaci a udělalo vše pro to, aby mělo i nadále zdravé veřejné finance. Plně si tedy zaslouží, aby bylo 1. ledna 2023 přijato do eurozóny, a je skvělé, že v době, kdy slavíme 20. výročí zavedení eurobankovek a euromincí, můžeme v rodině přivítat dvacátého člena. Je to velká zpráva a důvod k oslavě pro nás všechny!
V posledních několika letech měli lidé v Chorvatsku možnost slyšet mnoho argumentů ve prospěch zavedení eura, ale ty nejvýznamnější – jako jsou nižší úrokové sazby a výhodnější podmínky půjček – se v důsledku změny okolností staly méně přesvědčivými. Lidé se obávají, že euro pouze podnítí inflaci. Do jaké míry tyto nové okolnosti změnily názor na náklady a přínosy zavedení eura?
Je dobré mít euro, protože může fungovat jako štít. Jednou země eurozóny, navždy země eurozóny. Všichni za jednoho a jeden za všechny. Jsme v tom společně, všech 20 zemí eurozóny, které se brzy stanou jejími členy. Jsem dost starý na to, abych si pamatoval, když se Francie stala členem eurozóny a my jsme vyměnili frank za euro. Také jsme se obávali, že opuštění naší měny a přijetí společné měny může mít vážné důsledky v podobě vyšších cen a menší nezávislosti. Když se však ohlédneme za 23 lety eura a 20 lety eurobankovek a mincí, můžeme říci, že se to vyplatilo – euro přineslo ochranu a sílu. Počáteční obavy, že ceny budou o něco vyšší, můžeme rozptýlit. Jsem přesvědčen, že chorvatská vláda podnikla potřebné kroky, například zajistila, aby byly ceny zřetelně uvedeny jak v kunách, tak v eurech. Také ve Francii jsme mohli zhruba půl roku sledovat ceny jak ve francích, tak v eurech. Je to opravdu dobrý způsob poskytování informací, protože zejména pro starší občany je obtížné náhle přejít na jinou měnu. Domnívám se, že kapesní kalkulačky (nebo aplikace pro mladší generaci) zobrazující cenu požadovaného produktu v obou měnách jsou v tomto procesu užitečné, stejně jako byly pro nás ve Francii. Věřím také, že existují opatření k potrestání těch, kteří systém zneužívají a kteří konverzi využívají ke zvýšení cen. Musí existovat kombinace opatření, která konverzi usnadní a zároveň nedovolí, aby vedla k potížím pro občany.
Zhoršení úvěrových podmínek se zdá být nevyhnutelné?
Úrokové sazby se zvyšují pro všechny. V současné době musí být úrokové sazby ECB vyšší, aby omezily inflaci a snížily ji k našemu cíli 2 %. Tento proces je nezbytný, protože by bylo ještě horší, kdybychom dovolili, aby se inflace v ekonomice zakořenila. Musíme to tedy udělat hned, ale to nijak nesouvisí s tím, že by Chorvatsko zavedlo euro.
Když se zvýší úrokové sazby, měli by z toho mít prospěch alespoň vkladatelé?
Máme mandát k zajištění cenové stability a musíme ho naplnit.
Přestože je Chorvatsko v současné době ve slavnostní náladě, čelí mnoha výzvám. V červnové Konvergenční zprávě ECB se sice uvádí, že Chorvatsko splnilo všechny podmínky pro přijetí eura, ale zároveň si lze přečíst varování, že jeho potenciální tempo růstu je nízké a že je třeba udělat více pro to, aby dohonilo životní úroveň ostatních členských států.
Ráda bych řekla dvě věci. Chorvatsko je již velmi dobře integrováno do eurozóny. Pokud se podíváte na denominaci dluhu domácností nebo vlády, je patrná vysoká míra euroizace. Za druhé, Chorvatsko je velmi otevřená ekonomika. Pokud se podíváme na investice a cestovní ruch, je výhoda toho, že nemáme devizové operace, jednoznačná. Byl jsem v Dubrovníku, tomto nádherném chorvatském městě, a skutečnost, že v budoucnu lidé nebudou muset ani přemýšlet o směnném kurzu nebo poplatcích za konverzi, jistě podpoří cestovní ruch, který tvoří významnou část chorvatského HDP (přibližně 20 %), a také investice. Konečně, lidé v Chorvatsku ukázali, že jsou schopni zlepšit poměry v zemi, že mohou dohnat ostatní země, že mohou podniknout kroky nezbytné k tomu, aby se stali členy klubu. Nevidím důvod, proč by se to nyní mělo zastavit. Moje jediná rada zní: nezastavujte se a neusínejte na vavřínech, ale pokračujte v provádění strukturálních reforem. Být členem klubu znamená pokračovat v reformním úsilí a dohánět ostatní.
Zkušenosti některých zemí z minulosti, například Řecka s jeho dluhovou krizí nebo dokonce Slovinska s jeho bankovní krizí, ukazují, že členové klubu snadno přehlédnou, co je důležité podniknout včas.
Chorvatsko vstupuje do eurozóny v krizovém období, ale země tuto krizi úspěšně překonává. Jde tedy o to pokračovat v tomto procesu a využít všech výhod, které členství v eurozóně přináší.
Přesto nelze říci, že by Chorvatsko bylo při provádění strukturálních reforem zvlášť úspěšné, přestože se mu podařilo splnit všechna formální kritéria pro vstup do eurozóny, a dokonce i do schengenského prostoru? Například reformy veřejné správy, podnikatelského prostředí, systému zdravotní péče…
Členství v klubu jistě povzbudí a pomůže úřadům při provádění reforem. Země z toho bude mít prospěch.
Vstup do eurozóny změní definici mezinárodních měnových rezerv. Část rezerv přechází do Eurosystému, ale největší část zůstává v kompetenci chorvatské centrální banky, která se domnívá, že je musí nadále spravovat. V chorvatském veřejném sektoru však k tomu existují různé postoje, včetně využití části těchto rezerv k jiným účelům, například ke splácení veřejného dluhu. Co k tomu říkají postupy ECB a jaké postupy použili ostatní noví členové eurozóny?
To je spíše technická, ale důležitá otázka. Když země vstoupí do eurozóny, musí její národní centrální banka (NCB) přispívat jak do kapitálu ECB, tak do devizových rezerv podle klíče pro upisování základního kapitálu.
Devizové rezervy ECB jsou spravovány decentralizovaně národními centrálními bankami eurozóny. Související výnosy se zaznamenávají ve výkazu zisku a ztráty ECB a kromě ostatních národních centrálních bank, které jsou akcionáři ECB, z nich bude mít prospěch také Hrvatska narodna banka. Kromě toho ECB každé centrální bance připíše pohledávku v eurech ve výši jejího příspěvku, který je ECB úročen. Devizové rezervy nad tento rámec zůstanou v rozvaze Hrvatska narodna banka.
Jak se v současné době díváte na hospodářskou situaci v eurozóně, do které je Chorvatsko přijímáno? Stále více ukazatelů naznačuje, že energetická krize by mohla být méně obtížná, než se ještě před několika měsíci myslelo, takže recese by mohla být krátkodobá a mírná?
Podle prosincových projekcí pracovníků Eurosystému bude recese, které jsme se obávali, pravděpodobně krátkodobá a mírná. Naše projekce HDP pro rok 2023 jsme revidovali směrem dolů z předchozích 0,9 % a nyní očekáváme růst o 0,5 %. V letech 2024 a 2025 však dojde k oživení a návratu k dřívějším tempům růstu. Všechny tyto projekce vycházejí z předpokladu, že nedojde k žádným dalším otřesům ani ke zhoršení obtíží, kterým čelíme. Existuje velké „kdyby“ a v uplynulých 12 měsících jsme byli svědky toho, že se rizika nakonec naplnila. Pokud jde o inflaci, projekce pro celý horizont byly revidovány směrem nahoru, což je také důvodem pro zvýšení úrokových sazeb a také pro očekávání dalšího zvyšování sazeb. Důležitým faktorem v tomto ohledu je, že nesmíme připustit, aby se inflační očekávání de-ukotvila nebo aby mzdy působily proinflačně. Víme, že mzdy rostou, pravděpodobně rychleji, než se očekávalo, ale musíme si dát pozor, aby nezačaly podněcovat inflaci.
Je zřejmé, že tři důležitá slova „ať to stojí, co to stojí“ platí téměř stejně pro inflaci jako pro euro?
Musíme přijmout nezbytná opatření, abychom se vrátili k naší cílové míře inflace ve výši 2 %.
Existují pochybnosti, do jaké míry to může měnová politika udělat, vzhledem k tomu, že hlavní příčinou inflace není spotřeba, ale rostoucí ceny energií a narušení globálních dodavatelských řetězců?
Tváří v tvář přetrvávající inflaci musíme prokázat odolnost a musíme pečlivě zvažovat nejen její příznaky, ale také její kořeny. Co je příčinou inflace? Dříve byla způsobena převážně nabídkou. Nyní však musíme být opatrní, aby domácí příčiny, které pozorujeme a které souvisejí především s fiskálními opatřeními a dynamikou mezd, nevedly k tomu, že se inflace zakoření.
Jaký je váš postoj k názorům, že pro omezení inflace bude zásadní hlubší recese?
Naši pracovníci, tedy ECB ve Frankfurtu a 19 národních centrálních bank (brzy jich bude 20 včetně Hrvatska narodna banka), hlubokou recesi nepředpokládají. Jak jsem již vysvětlil, pro příští rok předpokládáme růst HDP o 0,5 % a pro roky 2024 a 2025 o 1,9 %, resp. 1,8 %. K těmto závěrům dospěli ekonomičtí experti na základě srovnání a harmonizace řady údajů. Tohoto procesu se od příštího roku zúčastní také Chorvatsko.
Guvernér chorvatské centrální banky Boris Vujčić je svým způsobem vyhlášený „jestřáb“; domnívá se, že růst inflace je dražší než dočasný pokles HDP, a prosazuje agresivnější zvyšování úrokových sazeb a dřívější kvantitativní zpřísňování. Můžete stručně vysvětlit proces rozhodování Rady guvernérů a jak se dosahuje konsenzu?
Především bych chtěla říci, že jsem velmi opatrná, pokud jde o příběhy o ptácích. Měl jsem možnost vidět, jak se jestřábi mění v holubice, jak se holubice mění v jestřáby… Jsou to jen příběhy. Důležité je, že okolnosti, potíže, kterým čelíme, a typ inflace, se kterou bojujeme, nevyhnutelně mění perspektivy lidí. Všichni členové Rady guvernérů mají různé zkušenosti a vzdělání, pocházejí z různých myšlenkových směrů a tyto názory si přinášejí s sebou.
Jak tento proces probíhá? V rámci příprav na měnověpolitické zasedání probíhají diskuse na úrovni výborů i Výkonné rady. Hlavní ekonom ECB předkládá návrh Radě guvernérů. Jedním z klíčových vstupů jsou projekce pracovníků ECB nebo ve spolupráci s národními centrálními bankami eurozóny, které se připravují čtyřikrát ročně. Poté členové Rady guvernérů diskutují o návrhu předloženém hlavním ekonomem. Po mnoha úvahách a diskusích mezi členy Rady guvernérů dospějeme k rozhodnutí, které se stává měnovou politikou pro celou eurozónu. To pak já a místopředseda představíme na tiskové konferenci. Poté členové Rady guvernérů vysvětlují rozhodnutí ve svých jurisdikcích.
Jak vidíte proces rozšiřování eurozóny do budoucna? Některé země nemají o přijetí eura příliš velký zájem, přestože podle průzkumů je většina nečlenských států s výjimkou České republiky pro?
Během 24 let, tedy od roku 1999 do roku 2023, se eurozóna rozroste z 11 na 20 členů, což je jasný důkaz, že tento klub je atraktivní. Za druhé, z 27 členských států, s výjimkou Dánska, které si vyjednalo výjimku, není členy klubu pouze šest členských států EU. Pokud potřebují více času, je to v pořádku. Až splní kritéria a budou chtít vstoupit, rádi zvýšíme počet zemí eurozóny, což je konečný cíl Smlouvy.
Domníváte se, že v pozadí jsou ekonomické nebo politické důvody?
Těžko říci, ale pravděpodobně jde o kombinaci obojího.