Den překročení kapacity Země, „kdy lidstvo vyčerpá všechny biologické zdroje, které Země za celý rok obnoví“, připadl na 28. července 2022. V roce 1971 připadl na 25. prosince. Toto zrychlení využívání biologických zdrojů znamená, že lidstvo překračuje planetární hranice. Naše ekologická krize je krizí překročení, jejímiž symptomy jsou antropogenní změna klimatu a ztráta biologické rozmanitosti. Plný rozsah „hrozeb pro biosféru a všechny její formy života – včetně lidstva – je tak velký, že je obtížně uchopitelný i pro dobře informované odborníky“. Čeká nás „strašlivá budoucnost“.
Aby se tomu zabránilo, vyzývá hnutí za nerůstu (degrowth) k ukončení hospodářského růstu (měřeno HDP) a zmenšení ekonomik vyspělých zemí. Rozvojové země by měly využít tento prostor ve světovém HDP, který vznikl zmenšením ekonomik vyspělých zemí, k rozvoji – osvobozenému od nerovných a vykořisťovatelských omezení, která na ně uvalil globální kapitalismus. Zastánci nerůstu nevěří v ekologický růst, v slučitelnost dalšího růstu HDP v rámci planetárních hranic ani v existenci technologických řešení – odmítají technooptimismus nebo jakoukoli možnost oddělení růstu od materiální stopy států.
Zastánci nerůstu diagnostikují skutečný problém. Zmenšování západních ekonomik bohužel není řešením. Lze zdůraznit nejméně sedm důvodů, proč je nerůst nedostatečným řešením:
Nerůst nesníží dekarbonizaci
Většina (63 %) současných emisí uhlíku pochází z rozvojových zemí – kde se v dohledné budoucnosti bude jen zvyšovat. Zpráva o emisích z roku 2022 uvádí (str. 67), že „prakticky celý budoucí nárůst globální poptávky po primární energii se očekává v těchto [rozvojových] ekonomikách“. I kdyby se západní ekonomiky zmenšily, stále by byly rozsáhlé a vypouštěly by značné množství uhlíku.
Nerůst situaci ještě zhorší
Degresivní růst může být špinavý. Globální přerozdělování, jak předpokládají zastánci nerůstu, zvýší agregátní spotřebu prostřednictvím známého efektu „růstu prostřednictvím přerozdělování“. Nerovnost snižuje hospodářský růst, a proto opačný postup růst zvýší.
Podniky mohou nahradit přechod na dražší čistší výrobní postupy levnějšími, ale více znečišťujícími technologiemi. Vlády si také nebudou moci dále půjčovat na sociální a základní potřeby nebo na ochranu životního prostředí.
Nerůst je politicky neuskutečnitelný
Kvůli efektu dotací by lidé pravděpodobně nevolili politiky, kteří navrhují snížení úrovně HDP na obyvatele, zejména v některých zemích, přinejmenším pokud jde o boj proti změně klimatu. Průzkum z roku 2022 zjistil, že pouze 1 % voličů v USA uvedlo změnu klimatu jako nejzásadnější problém. A politici, kteří obecně podléhají předsudkům o zachování statu quo, by se zdráhali navrhnout tak radikální politiku. Jak přiznávají zastánci, „politické strany, které předložily myšlenky nerůstu, získaly ve volbách omezenou podporu“.
Nerůst je drahý
Nerůst je nejen politicky neuskutečnitelný, protože voliči by se nevzdali svých příjmů, ale také proto, že jde o nákladný způsob řešení ekologické krize. Bylo spočítáno, že pokud svět sníží HDP na obyvatele o 10 % (přibližně 7 000 miliard USD), sníží se emise uhlíku přibližně o 3,3 gigatun, což znamená náklady ve výši 2 100 USD na tunu emisí. Nedávná studie zveřejněná v časopise Nature stanovila společenské náklady oxidu uhličitého (SC-CO2) na 185 USD na tunu emisí. Degrowthers chtějí, abychom platili více než desetinásobek této ceny.
Politiky snižování růstu jsou zklamáním
Nedávný soupis politik nerůstu identifikoval 530 návrhů spojených s tímto hnutím. Důvodem tohoto nárůstu je skutečnost, že hnutí za nerůstu je „mnohostranné“. Stalo se shromážděním všech, kteří mají nějaké společenské a environmentální výhrady, ať už proti kapitalismu, kolonialismu, patriarchátu nebo utilitarismu.
Kvůli zmatkům, které tato šíře vyvolává, seřadili v nedávném dokumentu návrhy a podle důležitosti do „modelu ledovce návrhů politiky degrowth“. Prominentními politikami na vrcholu ledovce jsou: univerzální základní příjem, zkrácení pracovní doby, garance zaměstnání, maximální příjmové stropy, nezisková spolupráce, ekovesnice a bytová družstva.
Žádná z nich není nová a většina z nich je nebo již byla realizována a otestována – nepřekvapivě, právě nejrozsáhleji v tržních ekonomikách. Kromě toho není žádný pokus spojit tyto politické návrhy s decouplingem – kolik emisí uhlíku by se jimi odstranilo? Jak rychle? Nejsou k dispozici žádné důkazy, že tyto návrhy mohou skutečně přispět k řešení ekologických problémů.
Odstupňování růstu je nezodpovědné
Nedostatek důkazů o tom, jakého snížení emisí uhlíku model politik nerůstu dosáhne je znepokojující. Nepředstavovali bychom si, že vystavíme lidskou populaci potenciálně nebezpečným experimentálním lékům, aniž bychom důsledně testovali jejich účinnost. Proč přijímat „léky“ předepsané hnutím za degrowth? Olivier Simar-Casanova tento etický a morální problém nerůstu jasně popsal:
„Globální oteplování je vážný problém a tvrdit, že na něj budeme reagovat řešeními s nejistou uhlíkovou účinností, která neumíme v praxi realizovat, je nezodpovědné.“
Nebezpečí spoutání ekonomik bez jakýchkoli důkazů o pravděpodobném výsledku spočívá v tom, že by svět zůstal mnohem více vystaven a zranitelný vůči otřesům, přizpůsobení se ekonomice s nulovými emisemi uhlíku by bylo nákladnější a zvýšilo by se riziko konfliktů, protože by se ekonomika změnila ve hru s nulovým součtem.
Odstupňování růstu je pokrytecké
Nerůst není řešením ekologické krize, protože je ve své podstatě pokrytecký. Jak řekl jeden komentátor:
„Jedna věc je obhajovat konec hospodářského růstu, pokud nemáte skutečný strach z chudoby. Na druhou stranu, pokud se snažíte udržet v teple a nasytit se, myšlenka sebezapření – a tím méně zmenšování ekonomiky – bude mít poněkud menší přitažlivost. Nerůst je luxusem střední třídy, požitkem, který lze provozovat z pohodlí pohovky s elektronickým šlapadlem […] Lidé, kteří vyjadřují odpor ke konzumu, mají sklon odsuzovat ten cizí a přitom přehlížet ten svůj.“
Závěr
Ani nerůst, ani mainstreamovější přístup k zelenému růstu nenabízejí životaschopná řešení ekologické krize. Co hůř, nedávný úvodník časopisu Nature upozornil, že neshody mezi zastánci nerůstu a příznivci zeleného růstu brání akci. Je načase, aby vědci ukončili svou debatu. Svět potřebuje, aby se soustředili na vyšší cíle, kterými jsou zastavení katastrofálního ničení životního prostředí a zlepšení blahobytu“.
A protože HDP příliš neroste, a růst naší populace v každém případě klesá, nemůžeme si dovolit a nepotřebujeme experiment s odbouráváním růstu, abychom růst ještě více zpomalili. Žijeme ve velké stagnaci. Společnost postupně kostnatí a s ní i její zásoba inovativní vědy a myšlenek, které zůstávají, byť vzdáleně, naší jedinou šancí, jak se vyhnout předčasnému omezení potenciálu lidstva.
O autorovi: Wim Naudé je hostujícím profesorem v oboru technologie a rozvoj na univerzitě RWTH Aachen v Německu, výzkumným pracovníkem Institutu pro ekonomii práce IZA v Německu a významným hostujícím profesorem v oboru ekonomie na univerzitě v Johannesburgu. Podle žebříčku Stanfordovy univerzity patří mezi 2 % nejlepších vědců na světě.