Uvažujte: Bez konkurence a hrozby neúspěchu se společnosti nebudou pouštět do inovací, které mění pravidla hry, a do zavádění nových technologií. Ekonom Joseph Berliner ve své knize The Innovation Decision in Soviet Industry označil tento tržní mechanismus za „neviditelnou nohu“ – doplněk neviditelné ruky Adama Smithe – a tvrdí, že absence neviditelné nohy pomáhá vysvětlit nedostatek inovací v zemích východního bloku. Berliner píše, že „z hlediska inovací spočívá zlo monopolu v tom, že umožňuje výrobcům využívat vysoké míry zisku, aniž by museli vykonávat náročné a riskantní činnosti spojené s technologickými změnami“.
Slovo „riskantní“ je zde klíčové, protože inovace se může ukázat jako špatná. A i když nová technologie nakonec zvýší výrobu, může nastat adaptační období, kdy bude výroba nižší než jindy, protože se technologie zavádí. Příklad této dynamiky uvádí historik vědy Loren Graham ve své knize Lonely Ideas z roku 2013: V knize Ideální myšlenky: Může Rusko konkurovat? (a dává Berlinerovi za pravdu):
Jak poznamenal ekonom Joseph Berliner, osudovou chybou sovětského hospodářského systému byla jeho neschopnost podporovat kreativitu a inovace. Frustrace sovětských inženýrů, kteří tak často nebyli schopni uvést své inovace do praxe, byly snad nejnázorněji ilustrovány ve slavném románu Vladimira Dudinceva z roku 1956 s názvem Nejen chlebem živ je člověk. V tomto románu se inženýr, který vyvinul dokonalejší metodu výroby kovových trubek, marně snaží získat pozornost svého zaměstnavatele nebo kohokoli jiného ze sovětské byrokracie, kdo by chtěl zlepšit sovětské výrobní metody. Zjišťuje, že sovětské správce zajímá především objem výroby, nikoliv její zlepšení, protože správci jsou odměňováni za dosažení nárůstu hrubé produkce. Staví se proti jakékoli inovaci, která by znamenala dočasné zastavení výrobní linky po dobu instalace nového zařízení. Dudincevův román zasáhl sovětské inženýry (v té době největší skupinu vzdělaných lidí v Sovětském svazu) natolik citlivě, že se stal bestsellerem, dokud nebyl sovětskými úřady potlačen.
Absence „neviditelné nohy“ a její dopad na sovětskou ekonomiku je však jen součástí Grahamovy teze o tom, proč země schopná velkých vědeckých objevů a vynálezů nebyla schopna ekonomicky uplatniti pokrok v celé své ekonomice způsobem, který by zvýšil produktivitu. Opět Graham:
Graham: „Člověk, který vyvine myšlenku s komerčním potenciálem, potřebuje řadu podpůrných společenských faktorů, má-li být úspěšný. Tyto faktory jsou postojové, ekonomické, právní, organizační a politické. Společnost musí oceňovat vynalézavost a praktičnost; ekonomický systém musí poskytovat investiční příležitosti; právní systém musí chránit duševní vlastnictví a odměňovat vynálezce; a politický systém se nesmí bát technologických inovací nebo úspěšných podnikatelů, ale musí je podporovat. Je třeba omezit dusivou byrokracii a korupci. Mnoho lidí v západních a stále častěji i v asijských společnostech považuje tyto požadavky za samozřejmé. Jak je někdy obtížné je splnit, ilustruje ruská historie a dnešní Rusko.
Jinými slovy, Rusko mělo špatný socialismus, který prohloubil spoustu již existujících problémů. Ale co Čína? Graham připouští, že její rychle rostoucí ekonomika je „největší výzvou pro základní tezi této knihy, že technologie je nejkreativnější a nejúspěšnější v demokratické, právem řízené společnosti. Hodně bude záležet na budoucnosti, ale Čína je zatím mnohem úspěšnější v dosahování hospodářského růstu než ve vytváření vlastních nových špičkových technologií.“
Být rychlým následovníkem totiž není totéž jako posouvat vpřed hranice inovací, což si Peking uvědomuje ve svých plánech průmyslové politiky, jejichž cílem je učinit ze sebe světového lídra v celé řadě vyspělých technologií.
Stačí však hrubé plánování shora dolů, a to i s obrovskými finančními prostředky, bez inovační ekologie, kterou popisuje Graham? Cai Xia naznačuje, že bychom měli být skeptičtí. Cai byl v letech 1998-2012 profesorem politické teorie na Ústřední stranické škole Komunistické strany Číny v Pekingu a od roku 2018 žije v americkém exilu. Tento text pochází z jejího nového eseje v časopise The Economist:
Pak jsou tu inovace, základ budoucího růstu. Nezbytným předpokladem kreativity je respekt k lidské důstojnosti, ochrana základních lidských práv a prosazování svobody myšlení a projevu. Aby čínský hospodářský rozvoj pokračoval, musí země následovat obecný trend svobody a demokracie ve světě. Systém jedné strany je však zásadně proti svobodě a demokracii. Je nejen obrovskou překážkou rozvoje Číny, ale i katastrofou z hlediska občanských svobod. Pilíři čínské diktatury jedné strany jsou násilí a teror, lži a podvody spojené s přísným dohledem.
Cai Xia
Již dříve jsem psal o čínském problému s produktivitou, který – pokud máme Graham, Cai a já pravdu – nebude vyřešen ani v rámci autoritářského, modelu státního kapitalismu prosazovaného Si Ťin-pchingem. Neúspěch socialistických ekonomik by samozřejmě měl poskytnout i několik lekcí pro Ameriku o významu demokratického kapitalismu, i se všemi jeho poruchami, pro vytvoření prosperující společnosti, která pomáhá svým občanům maximalizovat jejich lidský potenciál.
Autor: James Pethokoukis
Zdroj: https://www.aei.org/economics/why-socialist-economies-fail/
Obraz: Mýdlové bubliny, Jean Siméon Chardinoap, 1733-34, olej na plátně; 61 x 63,2 cm. New York: Metropolitní muzeum umění
Mýdlové bubliny byly prvním z mnoha obrazů Jeana Siméona Chardina, které zobrazovaly život a zvědavost dětí. Tento obraz v sobě spojuje jeho styl malby každodenního života s mládím a nevinností. V souladu s námětem je i styl oděvu jednoduchý a nezdobený základním každodenním oblečením.
Jean Siméon Chardin byl pařížský malíř zátiší a žánrů 18. století.ean Siméon Chardin byl pařížský malíř zátiší a žánrů 18. století. Ve svém žánrovém malířském stylu, který byl velmi kontrastní k tehdejšímu rokokovému hnutí, upřednostňoval realismus a náměty z každodenního života.
Lze předpokládat, že jeho obrazy ze života dospívajících byly ovlivněny narozením jeho dcery (Conisbee). Mýdlové bubliny byly prvním z mnoha Chardinových obrazů, které zobrazovaly život a zvědavost dětí. Na obraze sedí syn Jeana-Jacquese Le Noira, jednoho z Chardinových nejbližších přátel. Chlapcův věk není znám, ale je vidět, že je v pubertě. Jeho národnost je francouzská a patří k rodině podnikající v obchodě se sídlem v Paříži. Rodina vlastní mnoho Chardinových děl (Conisbee).
Chardin je známý především svými žánrovými obrazy z každodenního života. Mýdlové bubliny spojují tento styl s mládím a nevinností. Mezi Chardinova příbuzná díla patří Dívka s badmintonovou raketou a míčkem (Girl with Rocket and Shuttlecock, Mädchen mit Schläger und Federball) a Dům z karet. Někteří badatelé se domnívají, že některé jeho obrazy nesou symboliku vanitas* (Abrams 74-75) (Rosenberg 107-8). Samotný portrét a mnoho Chardinových děl má prostředí nevinných lidí, kteří si hrají bez starostí ve světě plném zmatků, a ukazuje nám, že bez ohledu na třídní postavení jsme všichni důležití a že jsme svobodní a měli bychom umět odpočívat a užívat si života. Dětský kostým a výraz tváře dokonale odráží tuto dobu, jeho oděv není v očích majetných nijak působivý, ale jeho duch je hoden obdivu. Jeho mládí a nenucenost také divákovi připomíná radost z mládí a z myšlení snílka, než nás uvrhne do reálného světa dospělosti.
(* Vanitas je symbolické umělecké dílo zobrazující pomíjivost života, marnost rozkoše a jistotu smrti, často kontrastující symboly bohatství a symboly pomíjivosti a smrti. Nejznámější jsou vanitas zátiší, běžný žánr v Nizozemí 16. a 17. století.)
Téma foukání bublin nebylo nové, lze je vidět i na obraze Dva chlapci foukající bubliny od Andriaena Hannemana z roku 1630. Dílo sdílí hravost a zvědavost chlapců zobrazených na obraze, liší se však třídním a majetkovým založením. Podíváte-li se pozorně, zjistíte, že oděvy jsou ve srovnání s Chardinovou verzí čistší a pravděpodobně vyrobené z hedvábí a lnu. Na Chardinově obraze se vzhled také nese v duchu prostšího člověka, pravděpodobně je vyroben z levnějších materiálů, nebo by se mohlo jednat o oděv předaný od staršího člena rodiny či přítele, což by vysvětlovalo pravděpodobně roztržené ramenní pouzdro.