Soudce Kaufman a miliony obětí atomové války

„Nezáleží na tom, jaké má opice příjmení – Stalin, Chruščov, Brežněv nebo Putin, zůstává opicí s knoflíkem a může ho z čiré zvědavosti zmáčknout – co se stane?“ Text šéfredaktora hlavní redakce zpravodajského webu Ukrajinské národní informační agentury Ukrinform o tom kolik zla a obětí způsobily jaderné zbraně v rukou Sovětů a o Kaufmanově rozhodnutí, že trest smrti pro špiony byl adekvátním trestem za předání atomové technologie nepřátelům.

5. dubna 1951 odsoudil soudce Irving Kaufman z jižního okrsku New Yorku americké občany Julia a Ethel Rosenbergovy k trestu smrti. Dvojice byla naverbována sovětskou rozvědkou a předala ruskému totalitnímu režimu tajné materiály o technologii jaderných bomb.

Ve svém slavném projevu před vynesením rozsudku soudce řekl:

„Myslím, že váš zločin je horší než vražda. Svou zradou jste změnili celý běh dějin… Podle mého názoru způsob, jakým jste jednali, když jste dali atomovou bombu Rusům, a tím jste umožnili Rusům vyvinout bombu o mnoho let dříve, než bylo předpovězeno našimi nejlepšími vědci, vedl ke komunistické agresi v Koreji, při níž zahynulo 50 000 Američanů. A kdo ví, jestli za vaši zradu nezaplatí miliony dalších nevinných lidí…“

Soudce Kaufman byl dobrý soudce. Nebyl mccarthista ani antisemita, jak se ho snažila vykreslit sovětská a nyní ruská propaganda. Svého času rozhodl ve prospěch Johna Lennona, kterého chtěli vyhostit ze Spojených států kvůli jeho pacifistickým výzvám. Obhajoval právo médií zveřejňovat parodie. Přiměl Nejvyšší soud, aby zrušil zákaz zveřejňování tajných dokumentů Pentagonu s odkazem na to, že jsou důležité pro společnost. V jeho praxi se objevovala i rozhodnutí proti omezování svobod amerických komunistů, takže ani jeho nelze označit za antikomunistu…

Přesto mnozí současníci označovali jeho rozsudek za příliš krutý. V Americe se v té době obecně se špiony zacházelo poměrně liberálně, nikdo z nich nebyl odsouzen k trestu smrti. A pak bylo tady.

Sovětský svaz zahájil zběsilou propagandu, v níž z agentů Rosenbergových vytvořil ikonu mučednictví za světový mír. Pod jeho vlivem a na sovětské náklady se konala řada shromáždění a demonstrací za zrušení trestu smrti. K Rosenbergovým se přidali Einstein, Sart, Brecht a další významné osobnosti.

Vzpomínám si na dozvuky těchto událostí, kdy nás, sovětské školáky, koncem 60. let dohnal k slzám „příběh, nejsmutnější na světě“, o dvou nevinně zamilovaných lidech, odvážných komunistech, které zabil krutý kapitalismus a zanechal po nich dva sirotky.

A „pokroková komunita“ vystavila soudce Kaufmana skutečnému teroru. Byl obviněn z vazeb na mafii a z toho, že je placeným agentem FBI. Narušovali jeho přednášky na univerzitách a skandovali: „Lhář a kat!“ Stigma bezcharakterního vraha z Kaufmana nesmyla ani nyní, třicet let po soudcově smrti, ruská a světová komunistická propaganda.

Proč Irving Kaufman k tomuto kroku přistoupil?

Byl ten trest smrti pro špiony povinný? Každopádně, protože skutek byl spáchán, nelze katastrofu vrátit zpět do Pandořiny skříňky – v době, kdy soud rozhodl, byla výroba jaderných hlavic v SSSR spuštěna na montážní linku.

Psalo se, že soudce Kaufman dlouho váhal, než se rozhodl. Celou noc předtím nespal a dokonce si šel pro radu do synagogy.

Ale obraz budoucnosti, který se mu během procesu otevřel v představivosti, právníka zřejmě přesvědčil.

Ne nadarmo mluvil o 50 tisících Američanů zabitých v Koreji. Kdyby Stalin neměl jadernou bombu, severokorejský diktátor Kim Ir-sen, jím podněcovaný a vyzbrojovaný, by se neodvážil zaútočit na Jižní Koreu. A Mao Ce-tung by neriskoval, že tam pošle 3 miliony čínských vojáků převlečených do korejských uniforem. A Kim Ir-senův vnuk by dnes asijský svět jadernými bombami nestrašil.

Soudce se však podíval dál do budoucnosti. Celý život viděl, jak se jeho apokalyptické předpovědi naplňují.

Dříve nebo později by Sovětský svaz stejně vyvinul technologii na výrobu jaderných zbraní. Podle amerických odborníků by se tak ale stalo o deset let později. Nebyla by tedy ani kubánská, ani berlínská krize, kdy Chruščov hrozil, že promění Západní Berlín v Hirošimu, a západní Němci by po mnoho let předgorbačovské éry žili ve stavu podobném tomu, v jakém žijeme nyní my – každé ráno by riskovali, že se neprobudí po jaderném bombardování.

A v roce 1957 by žádné Maďarsko nebylo. A možná i Praha v roce 1968. A kdo ví, možná by se Sovětský svaz rozpadl o 30 let dříve.

Miliony budoucích nevinných obětí, o nichž se Kaufman zmínil, nejsou jen obětmi možných jaderných katastrof. Jsou to oběti četných nejaderných válek vedených SSSR a později Ruskem pod jaderným deštníkem, jsou to tisíce demokratů a vlastenců umučených v mučírnách KGB, Stasi, FSB a dalších nástupců Čeky a Gestapa. Jedná se o miliony lidí ve třetím světě, kteří jsou nuceni trpět, protože civilizovaný svět musel vynaložit biliony dolarů na ochranu a potírání jaderných ambicí Říše zla.

Julius a Ethel Rosenbergovi svých činů nelitovali až do své smrti. Podvedeni sovětskou propagandou zřejmě věřili, že dělají národům dobře, když je zbavují závislosti na Spojených státech. Nemají přece všichni bez výjimky právo vlastnit ty nejstrašnější zbraně na světě?

Nechápali, že tuto zbraň předali opici, která od té doby neměla granát, ale jaderný kufřík s jasným, vyzývavým tlačítkem, které bylo třeba stisknout…

Stalin, Chruščov, Brežněv, Putin

A je jedno, jaké má tato opice příjmení – Stalin, Chruščov, Brežněv nebo Putin, zůstává opicí s knoflíkem a může ho stisknout z pouhé zvědavosti – co se stane? Nebo z více obchodních důvodů – aby se neplýtvalo biliony peněz vynaložených na smrtící jaderný šrot, který za pár desetiletí konečně zreziví. A toto pokušení, které čas od času zkouší císaře zla, pokaždé staví svět na pokraj smrti…

Dnes to cítíme více než kdy jindy.

Soudce Kaufman tehdy před 70 lety tomu rozuměl. A jeho rozsudek neznamenal jen triumf práva, ani elementární pomstu zrádcům – ti byli koneckonců jen prvními oběťmi budoucí světové jaderné války.

Myslím, že rezonující rozsudek smrti nad Rosenbergovými byl vzkazem všem budoucím generacím, pokusem vykřičet jim, že „my jsme všechno pochopili už v padesátých letech, my jsme to zkazili, my jsme tento zločin propásli před budoucností – když se kvůli naší nedbalosti a krátkozrakosti dostaly nejstrašnější zbraně světa do rukou nejstrašnějšího režimu světa. A trest smrti je vše, co jsme mohli udělat. Je to naše chyba. Náš smrtelný hřích, za který není odpuštění…“

Možná si to soudce Kaufman myslel a žil s tím celý život.

Jevgen Jakunov (Євген Якунов)- Narodil se v Rusku za Uralem, etnický Rus. Vysokoškolské vzdělání získal na Fakultě žurnalistiky Kyjevské státní univerzity Tarase Ševčenka , kterou absolvoval v roce 1976. Více než 30 let pracoval v novinové žurnalistice — začínal jako dopisovatel okresních novin ve vesnici  Makariv v Kyjevské oblasti, do roka se zde stal zástupcem redaktora. Následně více než 18 let zastával funkce v redakcích periodik „Vlajka komunismu/Kyivskyi Visnyk“, „Večerní Kyjev“ , – zástupce, poté první zástupce šéfredaktora, v letech 1995-1999 redaktor – šéf celoukrajinského deníku „Kyivskie Vedomosti“ (jednalo se o první nezávislou soukromou akciovou publikaci na Ukrajině, vydávanou v letech 1992 až 2010 a po dlouhou dobu byla na prvním místě v hodnocení nejpopulárnějších masmédií v zemi) [2]. Následně se stal šéfredaktorem Hlavní redakce zpravodajského webu Ukrajinské národní informační agentury „Ukrinform“ .

Fotografie z otevřených zdrojů

https://www.ukrinform.ua/rubric-ato/3582876-sudda-kaufman-i-miljoni-zertv-atomnoi-vijni.html