Strana zelených vítá snahu novelizovat zákon o státním občanství. Současný návrh je ale krokem zpět: povede k diskriminaci českých otců a bude stavět zájmy státu nad zájmy dítěte. Navrhujeme zachovat stávající právní úpravu, dle které dítě získává české státní občanství automaticky, pokud je jeden z rodičů českým státním občanem – bez ohledu na rodinný vztah rodičů či genetické testy. Pokud má stát podezření, že se jedná o fingované přiznání otcovství (biologické, sociální), vztah otce k dítěti si ověří sám a na vlastní náklady. Po dobu soudního přezkumu bude však na dítě nahlíženo jakoby bylo státním občanem České republiky.
Přes některá pozitiva daný zákon představuje spíše krok zpět. Návrh zákona o českém státním občanství především zdůrazňuje etnickou linii občanů České republiky. Pro demokratické fungování české společnosti je zcela nepřípustné, aby nový zákon diskriminoval české otce a stavěl zájmy státu nad zájmy dítěte. Děti, které se narodí otci občanu České republiky a matce občance třetí země mimo manželský svazek, nebudou mít podle nového zákona jistotu, že se automaticky stanou občany ČR, jak tomu je doposud. Otec bude muset doložit genetické testy otcovství. Tato úprava je navíc zcela v rozporu se sociálním pojetím otcovství, které je v českém právu prosazované, ale také je v rozporu s Mezinárodní úmluvou o právech dítěte.
Zcela v rozporu s logikou výše popsaných změn je navíc úprava, dle které bude moci kdokoliv bez jasné vazby na Česko (bez znalosti jazyka, bez trvalého pobytu v zemi, bez zapojení se do české společnosti – jak bude naopak vyžadováno dokazovat od ostatních cizinců) získat české státní občanství prohlášením, pokud prokáže, že alespoň jeden z jeho rodičů nebo prarodičů je nebo byl bývalým českým občanem. Matěj Stropnický, místopředseda Strany zelených říká: „Zjevný rozpor mezi zvýšenými požadavky na usazené cizince, kteří žádají o české státní občanství, a minimálními požadavky na cizince – potomky bývalých českých občanů, poukazují na snahu zkomplikovat až odradit žadatele bez českého původu od usilování o české státní občanství a naopak podpořit etnické Čechy.“
Posledním bodem, který výrazně posiluje jakési očištění Česka od cizích vlivů, je zrušení paragrafů, které se vypořádávají s rozpadem ČSFR. „Rozpad ČSFR mnoho rodin roztrhnul a vzhledem k tomu, že od té doby neuplynula ještě ani doba jedné generace, navrhujeme stávající paragrafy týkající se rozpadu ČSFR zachovat a přenést i do návrhu nového zákona o státním občanství,“ říká Ondřej Liška, předseda Strany zelených.
Navrhujeme zachovat stávající právní úpravu, dle které dítě získává české státní občanství automaticky, pokud je jeden z rodičů českým státním občanem – bez ohledu na rodinný vztah rodičů či genetické testy. Pokud má stát podezření, že se jedná o fingované přiznání otcovství (biologické, sociální), vztah otce k dítěti si ověří sám a na vlastní náklady. Po dobu soudního přezkumu bude však na dítě nahlíženo jakoby bylo státním občanem České republiky.
Kontakty:
Návrh zákona o státním občanství – pohled SZ
http://www.zeleni.cz/underwood/download/files/navrh-stanoviska-sz.pdf
Obsah odkazovaného pdf dokumentu
Návrh zákona o státním občanství – pohled SZ
Zákon o státním občanství představuje klíčovou právní normu, která upravuje složení české společnosti. Pojetí zákona určuje, kdo bude a kdo nebude mít právo podílet se na rozhodování v této zemi a na jejím směřování, a zároveň poukazuje na míru otevřenosti českého státu. Současné legislativní nastavení již nevyhovuje dlouhodobému trendu proměn ve složení obyvatelstva Česka, které je ze 4,4 % tvořeno usazenými cizinci. Jedná se především o v současnosti platný zákaz dvojího občanství, který odrazuje většinu usazených cizinců o české státní občanství usilovat. Současná úprava obdobně nereflektuje ani zvýšenou mezinárodní mobilitu českých státních občanů, kteří usilují o nabytí cizí státní příslušnosti, nicméně v důsledku toho přicházejí o příslušnost českou. Toto má vyřešit návrh nového zákona o státním občanství (sněmovní tisk č. 827), který má zavést možnost dvojího občanství.
Druhým přínosem návrhu je zjednodušené řízení nabývání státního občanství u cizinců druhé migrační generace. Nicméně kromě těchto dvou pozitiv daný zákon představuje spíše krok zpět.
Návrh zákona o českém státním občanství především zdůrazňuje etnickou linii občanů České republiky. Toto pojetí občanství podtrhuje i vlastní důvodová zpráva k návrhu, v jejímž úvodu je státní občanství vysvětleno následovně: „Státní občanství je historicky spojeno s pojetím tzv. národních států jako dominantní formy organizace politické moci. Moderní státy vznikly a dosud zůstávají založeny na obyvatelstvu, jehož převažující motivací a mocenskou legitimitou je určité historické homogenní etnikum jazykových, kulturních, náboženských a jiných společných sjednocujících znaků.“
Důraz na čistou etnickou linii se projevuje především v paragrafech:
– § 7, který nově zavádí povinné genetické testy otcovství pro otce české státní občany, kteří mají potomka s cizinkou občankou třetí země
– § 31, který umožňuje bývalým občanům českého/československého státu včetně jejich potomků, kteří jsou etnickými Čechy, získat české státní občanství prohlášením aniž by měli jakoukoliv faktickou vazbu k českému státu, jeho společnosti, kultuře či jazyku
– zánik paragrafů v současnosti platného zákona o státním občanství, které řešily situaci po rozpadu ČSFR a zjednodušené získání českého státního občanství pro občany Slovenské republiky, kteří dlouhodobě (až celoživotně) žijí na území České republiky. Podle stávajícího zákona mohou získat občanství prohlášením, podle nového zákona budou posuzování standardním způsobem jako cizinci, tzn. cestou udělení
Pro demokratické fungování české společnosti je zcela nepřípustné, aby byl návrh zákona přijat se současným zněním odst. 2, § 7, který diskriminuje českého otce a staví zájmy státu nad zájmy dítěte[1].
Tento paragraf zcela neopodstatněně rozděluje matky na občanky EU a občanky třetích zemí a na děti narozené v manželství a narozené mimo manželství. Děti, které se narodí otci občanu České republiky a matce občance třetí země mimo manželský svazek, tak nemají jistotu, že se automaticky stanou občany ČR, jak tomu je doposud. Otec musí
doložit genetické testy otcovství.
Tato úprava je navíc zcela v rozporu se sociálním pojetím otcovství, které je v českém právu prosazované, ale také je v rozporu s Mezinárodní úmluvou o právech dítěte, v jejímž článku 2 je jasně stanoveno, že: „Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců.“
Navíc úmluva v čl. 3 zavazuje státy stavět zájmy dítěte nad zájmy státu. Předkladatel návrhu (Ministerstvo vnitra) znění paragrafu obhajuje údajným zneužíváním institutu otcovství pro získání státního občanství a na základě nepodložených obav upřednostňuje vnitřní ochranu státu před zájmem dítěte, které po dobu řízení o získání českého státního občanství bude v právní nejistotě, a proto např. nebude jasný jeho přístup do systému veřejného zdravotníhopojištění.
Navrhujeme §7 zrušit a zachovat stávající právní úpravu, dle které dítě získává české státní občanství automaticky, pokud je jeden z rodičů českým státním občanem – bezohledu na rodinný vztah rodičů či genetické testy. Pokud má stát podezření, že se jedná o fingované přiznání otcovství (biologické, sociální), vztah otce k dítěti si ověří sám a na vlastní náklady. Po dobu soudního přezkumu bude však na dítě nahlíženo jakoby bylo státním občanem České republiky.
Zcela v rozporu s logikou navrhovaného §7 je §31, dle kterého bude moci kdokoliv bez jasné vazby na Česko (bez znalosti jazyka, bez trvalého pobytu v zemi, bez zapojení se do české společnosti – jak bude naopak vyžadováno dokazovat od ostatních cizinců za základě §13 a §14) získat české státní občanství prohlášením pokud prokáže, že alespoň jeden z jeho rodičů nebo prarodičů je nebo byl bývalým českým občanem. Netýká se však těch, kteří přišli o státní občanství na základě Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a na základě smlouvy mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině č. 186/1946 Sb.
Navrhovatel (Ministerstvo vnitra) zavedení tohoto paragrafu obhajuje, že z české země lidé vždy odcházeli nedobrovolně, proto by měli mít možnost být odškodněni tak, že jejich potomci se mohou stát českými státními občany. Nicméně toto ustanovení je zcela bezpředmětné, protože existuje zákon č. 46/2006 Sb., kterým se měnil zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů.
Zjevný rozpor mezi zvýšenými požadavky na usazené cizince, kteří žádají o české státní občanství (§13 a §14), a minimální požadavky na cizince potomky bývalých českých občanů (§31) poukazují na sklon ke snahám zkomplikovat až odradit žadatele bez českého původu od usilování o české státní občanství a naopak podpořit ty, co mají českou krev v tom, aby se chtěli stát Čechy se vším všudy.
Posledním bodem, který výrazně posiluje jakési očištění Česka od cizích vlivů, je zrušení paragrafů, které se vypořádávají s rozpadem ČSFR. Nově budou moci občané Slovenské republiky, kteří jsou dlouhodobě usazení v Česku a často ani netuší, že vůbec nejsou českými občany, získat české státní občanství pouze cestou udělením. Předkladatel návrhu (Ministerstvo vnitra) argumentuje tím, že dvacet let po rozpadu už není speciálních ustanovení zapotřebí a že ti, co si chtěli upravit svůj právních vztah k českému státu, tak již učinili. Nicméně čísla hovoří o opaku. Počet Slováků, kteří nabyli české státní občanství prohlášením sice klesá, ale stále představuje významnou část: v roce 2008 22,75 % všech nabytých občanství, v roce 2009 19,7 % a v roce 2010 15,8 %. Novější data nejsou bohuželdostupná.
Rozpad ČSFR mnoho rodin roztrhnul a vzhledem k tomu, že od té doby neuplynula ještě ani doba jedné generace, navrhujeme stávající paragrafy týkající se rozpadu ČSFR zachovat a přenést i do návrhu nového zákona o státním občanství.
Další problémového okruhy:
– § 12 – ani po splnění všech zákonem stanovených podmínek nevzniká na státní občanství právní nárok – tzn. že opět zákon neřeší netransparentnost procesu udělování státních občanství, ale naopak vyváří prostor pro korupci a zvyšuje možnost správního uvážení daného ministerského úředníka, zda nakonec občanství udělí, či nikoliv;
– §13 a §14 – velmi vágně stanovují, že žadatel musí být „integrován do společnosti v České republice, zejména pokud jde o integraci z hlediska rodinného, pracovního, nebo sociálního“. Neexistuje žádné stanovisko, co znamená „být integrován“, a opět vzniká veliký prostor pro správní uvážení úředníka a navíc celý proces udělování státního občanství je o to více netransparentní;
– § 26 o soudním přezkumu [2] je zcela bezpředmětný. Neboť neumožňuje soudní přezkum u žádostí, ke kterým se vyjadřuje Policie ČR či zpravodajské služby. „V případě, že v řízení vyjde na základě stanoviska Policie České republiky nebo zpravodajské služby, které obsahuje utajované informace, najevo, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění rozhodnutí se pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.“
Taková osoba má být trestně stíhaná a pokud ohrožuje stát, má jí být podle zákona o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb. odejmuto povolení k trvalému pobytu, což je nezbytná podmínka pro udělení státního občanství. Proto §22, odst. 3 a potažmo §26 pouze vytvářejí další prostor pro správní uvážení úředníků Ministerstva vnitra a celý proces udělování státních občanství dělají netransparentní;
[1] Plné znění odst. 2, §7: Dítě, jehož matka není státní občankou České republiky, státu Evropské unie ani
bezdomovkyní, nabývá státní občanství České republiky dnem, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o
určení otcovství státního občana České republiky, pokud rodiče prokázali otcovství matričnímu úřadu
genetickou zkouškou formou znaleckého posudku podle zákona o znalcích a tlumočnících.“
[2] „Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky podle § 22 odst. 3 je vyloučeno z přezkoumání soudem.“