„Naše problémy nemůžeme řešit stejným myšlením, jaké jsme používali při jejich vytváření,“ řekl Albert Einstein. Přesně to však zřejmě dělá Evropská komise ve své připravované strategii pro dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii. Komise správně identifikuje, že krize cen energie má své kořeny v závislosti EU na globálních a nestálých cenách plynu. Jako „nejlepší odpověď na budoucnost“ uvádí energetickou účinnost a investice do obnovitelných zdrojů energie.
Poté však strategie přechází k dalším stejným lékům: Dovozy fosilního plynu, tentokrát z různých třetích zemí, jako je Ázerbájdžán, Katar a Turecko. Tento přístup je v rozporu s vlastními prognózami Komise, které ukazují, že do roku 2030 musí spotřeba fosilního plynu klesnout o 30 % oproti roku 2015.
Sázet na krátkodobé kontrakty na plyn na globálním trhu s komoditami je riskantní podnik, jak bolestně ukazuje současná geopolitická situace.
Historie se opakuje
Jaké jsou problémy? V uniklé strategii se hovoří o „nízkouhlíkových plynech“ a významném financování EU pro tyto plyny, aby se snížila závislost na fosilním plynu.
Mezi nízkouhlíkové plyny patří modrý vodík, který se vyrábí z fosilního plynu a který by ve skutečnosti zvýšil závislost Evropy kvůli neefektivitě výroby modrého vodíku.
Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie ve své nedávné zprávě o geopolitice vodíku jasně uvádí: „Modrý vodík by se řídil zákonitostmi trhů s plynem, což by vedlo k závislosti na dovozu a volatilitě trhu“. Stručně řečeno, větší investice do plynu jako strategie odklonu od plynu by situaci zhoršily, nikoliv zlepšily.
Dále je zde otázka bioplynu. Kvóty EU pro biopaliva na bázi potravin byly omezeny, když se ukázaly nepřímé dopady na využívání půdy.
Přesto Komise zbytečně spěchá se stanovením cíle pro bioplyn pro rok 2030, aniž by zkontrolovala soulad s ostatními prvky Zelené dohody – konkrétně s konkurencí v oblasti využívání půdy, závazky v oblasti snižování metanu, znečištění ovzduší a ochrany půdy.
To znamená zdvojnásobení využití bioplynu během příštích osmi let – což předpokládá cíl 35 miliard m3 – což by zvýšilo tlak na naši půdu a potenciálně vedlo ke škodlivým zemědělským postupům.
Jakákoli cesta k obnovitelnému metanu s sebou nese také riziko, že její přínos pro klima bude narušen únikem metanu, protože tento plyn je silným klimatickým faktorem.
A konečně, cíl pro bioplyn se zdá být předčasný vzhledem k tomu, že nebyl proveden nezávislý přezkum udržitelného potenciálu bioplynu v Evropě, který by odrážel nové cíle LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví) v rámci balíčku Fit for 55 .
Jediný bioplyn, který je přínosem pro klima, protože nezatěžuje půdní zdroje, se vyrábí z odpadů a zbytků, jejichž dostupnost je omezená a které budou potřeba k dekarbonizaci letectví a lodní dopravy.
Tvrzení, že bioplyn by mohl na dálku nahradit současnou spotřebu fosilních plynů v potřebné míře a pro všechna využití, jsou proto nepřesvědčivá. Bioplyn se místo toho bude muset stát vedle vodíku specifickým palivem vyhrazeným pro nahrazení fosilních paliv v aplikacích, kde elektrifikace nepřichází v úvahu.
Pozitivní cesta vpřed
Naštěstí existuje i jiná cesta vpřed. Účet EU za dovoz fosilních paliv se mezi prosincem 2020 a prosincem 2021 zvýšil o 70 % a v současnosti dosahuje přibližně 380 miliard eur.
Tato částka je shodou okolností stejně vysoká jako dodatečná potřeba investic do čisté energie, kterou odhaduje Evropská komise ve svém posouzení dopadů, jež je základem vyšších cílů pro rok 2030.
V jednom případě by šla na investice do energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů a elektrifikace a s nimi spojených pracovních míst, v druhém případě se peníze ztratí na nákupu fosilních paliv. Toto srovnání ukazuje, že současná krize je stejně tak krizí poptávky po fosilních plynech jako krizí nabídky.
Překročme proto současnou strategii nahrazování plynu dalším plynem a začněme raději od strany poptávky. Většina plynu v Evropě se používá k nízkoteplotnímu vytápění, které lze nahradit stávajícími technologiemi.
Strategie Komise pro integraci energetického systému do roku 2021 správně označuje snížení spotřeby energie a elektrifikaci vytápění domácností za klíčové páky, což potvrzují i nedávné zprávy Mezinárodní energetické agentury a společnosti McKinsey.
Očekává se, že tento přechod na vytápění budov sníží spotřebu plynu v budovách o více než 40 % ve srovnání s úrovní v roce 2015 a přispěje téměř dvěma třetinami k celkovému snížení spotřeby plynu ve stejném období.
Směrem k rámci EU pro elektrifikaci
Dekarbonizace vytápění v Evropě se stále ve velké míře opírá o biomasu, přičemž ne všechna pochází z udržitelných zdrojů. Je tomu tak proto, že na rozdíl od odvětví dopravy neexistuje ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie žádný multiplikátor, který by motivoval k využívání tepla z okolního prostředí získaného tepelnými čerpadly.
Navrhované směrnice o obnovitelných zdrojích energie a plynu by měly být využity jak k prosazení elektrifikace vytápění, tak k nasměrování plynných paliv do oblastí, kde je nelze využít. Evropský parlament a Rada nyní mohou předložit nezbytné pozměňovací návrhy, aby se pobídky odpovídajícím způsobem změnily.
Staré recepty nemohou zajistit bezpečnější, cenově dostupnější a čistší dodávky. Nechť je reakcí Evropy na současnou krizi zvýšení podpory, která zajistí exponenciální růst solární a větrné energie a využití zelené elektřiny, jež nahradí fosilní plyn.
Autoři: Michaela Holl, Jan Rosenow
Tento článek zveřejnil rovněž Euractiv. Energy Voices je demokratický prostor prezentující myšlenky a názory předních autorů z oblasti energetiky a udržitelnosti, jejich názory nemusí nutně vyjadřovat naše ani vaše názory.