Ukrajinci, kteří jsou od své směny před třemi týdny uvězněni v pasti a zajišťují bezpečnost opuštěné jaderné elektrárny, jsou špatně živeni, vystresovaní a zoufale se dožadují úlevy.
Bylo deset hodin dopoledne, 16 dní války Ruska s Ukrajinou, a uvnitř černobylské jaderné elektrárny zazvonil telefon na pevné lince. Místo nejhorší jaderné katastrofy na světě se stalo improvizovaným vězením, a to stále nebezpečnějším.
Službu konající operátor zvedl sluchátko a předal hovor vedoucímu směny Valentinu Heikovi, veteránovi ze zaniklého zařízení. Pan Heiko sdělil manažerům na druhém konci linky, že 210 techniků a pomocného personálu je v zoufalé situaci, protože jsou drženi jako rukojmí a hlídají tisíce vyhořelých palivových tyčí.
Předchozí noc přinesla další patovou situaci mezi vyčerpanými techniky zodpovědnými za ochranu jaderného odpadu a ruskými vojáky, kteří je od prvních hodin války drželi na pracovišti pod hrozbou použití zbraní.
„Psychologická situace se zhoršuje,“ řekl pan Heiko a informoval manažery v kanceláři vzdálené 30 mil, vzpomněli si dva účastníci hovoru. Někteří technici, kteří se dožadovali odchodu domů, hrozili, že odejdou ven, kolem ruských tanků zaparkovaných venku.
Vedoucí, který minulý týden oslavil v zajetí šedesáté narozeniny, řekl, že je jeho povinností dřít tak dlouho, jak bude třeba. „Každý chce jít domů, ale my víme, že musíme zůstat.“
Od 23. února technici a pomocný personál v Černobylu pracují bez přestávky. Po příchodu v devět hodin večer na jedinou noční směnu, aby monitorovali úroveň elektrického přenosu a teplotu uvnitř obřího sarkofágu elektrárny, v němž je uložen radioaktivní odpad, se jejich pracovní doba blíží pěti stům hodinám – spí na židlích před pípajícími stroji a na hromadách oblečení vedle pracovních stanic.
Jejich strava se zúžila na ovesnou kaši a konzervované jídlo, které jim připravuje sedmdesátiletý kuchař, který v jednu chvíli zkolaboval vyčerpáním. Byly jim zabaveny telefony a v labyrintu železobetonových chodeb jaderné elektrárny je sledují ruští vojáci.
Světoví regulátoři jaderné energetiky se již několik týdnů snaží pochopit, co se děje uvnitř černobylského komplexu, kde je stav zařízení a jeho posádky zahalen soupeřícími ukrajinskými a ruskými vyprávěními.
Deník Wall Street Journal vyslechl pracovníky uvězněné uvnitř, prohlédl si videa a textové zprávy, které poslali rodinným příslušníkům, a hovořil s více než desítkou příbuzných, přátel, manažerů elektrárny a místních úředníků. Deníku se také podařilo získat přístup k záznamům každodenního telefonního hovoru v deset hodin dopoledne, který spojuje elektrárnu s kanceláří ve městě Slavutyč, postaveném Sovětským svazem pro ubytování černobylských pracovníků po katastrofálním výbuchu reaktoru č. 4 v roce 1986.
Obrázek, který se naskytne, je kostra posádky jaderných techniků, která pracuje pod nátlakem už téměř tři týdny. Jeden z nich má problémy se štítnou žlázou a potřebuje léky, stejně jako několik lidí s vysokým krevním tlakem. V jednominutových telefonátech, které ruští vojáci umožňují pracovníkům volat rodinným příslušníkům, vyprávějí o extrémní únavě, závratích, nevolnosti a strašných bolestech hlavy.
Vyčerpání přerůstá ve vzpouru, kdy se zaměstnanci hádají se svými vězniteli o povaze ruské války a předvádějí akty odporu. Každé ráno v devět hodin se z reproduktoru ozývá národní hymna „Ukrajina ještě nezahynula“. Ukrajinští dělníci povstanou, dlaně přitisknou na hruď a pak se vrátí do práce.
Jejich rodinám mezitím dochází teplo a energie, jsou uvězněni v ruském vojenském obklíčení kolem atomového města, jak se Slavutyči říká, kde místní obyvatelé zvoní kostelními zvony nebo troubí na klaksony aut, aby vyhlásili poplach, kdykoli se přiblíží válečná letadla. Jejich volání po vytvoření bezpečného koridoru pro evakuaci vyčerpaných černobylských pracovníků a jejich nahrazení jinými zaměstnanci podporuje ukrajinská vláda, ale Rusko je odmítá.
„Nepoznala jsem jeho hlas,“ řekla manželka jednoho z pracovníků elektrárny, která v pátek mluvila se svým manželem. „Mohla jsem říct, že za ním někdo stojí. Velmi krátké věty.“
Ukrajinská zpravodajská služba v pátek uvedla, že Rusko připravuje útok pod falešnou vlajkou na uzavřenou zónu – tisícikilometrovou, většinou neobydlenou oblast kolem elektrárny -, aby obvinilo Ukrajinu jako záminku k eskalaci války. Ruská státní média uvedla, že Ukrajina je blízko k výrobě „špinavé bomby“ na bázi plutonia v Černobylu. Žádná ze stran svá tvrzení nedoložila důkazy.
Černobyl přestal vyrábět elektřinu kolem roku 2000, ale stále potřebuje zaměstnance, kteří udržují cirkulaci chladicí vody nad tisíci vyhořelými palivovými tyčemi uloženými ve čtyřpatrových nádržích obložených ocelí a železobetonem.
Čerpadla, která tlačí novou vodu nad vyhořelé jaderné palivo, jsou nyní závislá na dieselových generátorech. Během bojů bylo přerušeno vysokonapěťové vedení spojující chladicí systém elektrárny s elektrickou sítí.
„Pokud čerpadla nebudou fungovat,“ píše se v poznámce jednoho z představitelů ukrajinské jaderné asociace, „může dojít k varu vody v bazénu, což povede ke vzniku radioaktivní páry a následně k roztavení palivových souborů, což povede k vážné havárii.“
Ve středu ukrajinští představitelé uvedli, že k tomu může dojít již za sedm dní.
Podle jaderných analytiků působících na Západě je taková katastrofa nepravděpodobná. „Vyhořelé palivo z Černobylu se po desetiletích skladování ochladilo a v tuto chvíli se nemůže roztavit,“ uvedl v písemném prohlášení prezident Americké jaderné společnosti Steven Nesbit.
Naléhavější obavou, o níž jaderní analytici diskutují, je, zda by výpadek proudu v Černobylu mohl ohrozit jeho ventilační systém a vystavit tak zaměstnance rizikové úrovni radiace.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii uvedla, že stav uvězněných pracovníků sice vzbuzuje vážné obavy, ale není důvod k bezprostřednímu znepokojení. Tyče jsou uloženy v dostatečném množství vody, aby se jaderný materiál nepřehřál, uvedla. Agentura se více obává možnosti havárie v dosud aktivní ukrajinské elektrárně Záporoží se šesti reaktory, největší v Evropě, kde tento měsíc vypukl požár poté, co ruská vojska ostřelovala blízké okolí.
Mimořádná situace, která se odehrává v Černobylu, je krizí rukojmích. Jaderní odborníci si nedokážou představit precedens v jejich vysoce regulovaném odvětví, kdy by byla malá posádka nucena pracovat několik týdnů pod hrozbou použití zbraní. Po třech týdnech pracuje posádka téměř dvakrát déle než hasiči, kteří po černobylské havárii hasili požár 10 dní.
„Dokonce i v akutní fázi po roce 1986 měli pracovníci bezpečnostní přestávky,“ řekl Serhij Myrnij, který byl velitelem čety radiačního průzkumu, součásti 600tisícového sovětského nasazení vojáků, hasičů a dalších osob vyslaných na likvidaci následků havárie a omezení radiace. „Situace je nyní, když je elektrárna obsazena, neuvěřitelně nebezpečná,“ řekl.
Nejstarší členové personálu uvězněného uvnitř Černobylu zasvětili desítky let trvající kariéru zvládání 36 let trvajících následků havárie. Následná havárie vyvrhla do atmosféry planety 400krát více radioaktivního materiálu než atomová bomba svržená na Hirošimu.
Sovětský svaz se k události vyjadřoval jen málo, dokud se mrak radioaktivního spadu nerozšířil přes celou Evropu až do Kanady.
Vyslal hasiče a záchranáře, aby uhasili požár a naházeli radioaktivní trosky do kosterních pozůstatků zničeného reaktoru. Vláda Ukrajiny, která byla v roce 1986 součástí Sovětského svazu, dodnes vyplácí stipendia 36 000 vdovám po lidech, o nichž se má za to, že zemřeli v důsledku ozáření.
Bývalý sovětský generální tajemník Michail Gorbačov napsal, že tato havárie byla „možná hlavní příčinou rozpadu Sovětského svazu o pět let později“.
V únoru začali být dělníci nervózní z bobtnajícího počtu vojáků za hranicemi Běloruska. Dne 23. února se noční posádka rozhodla vzdát se jízdy vlakem mezi atomovým městem a Černobylem, který projíždí Běloruskem bez imigračních kontrol, a místo toho odjela na svou dvanáctihodinovou směnu.
Dne 24. února ve 4:58 ráno dostal vedoucí černobylské směny pan Heiko telefonát ze sousedního města Pripjať: Slyšeli střelbu. V uzavřené zóně probíhala přestřelka mezi ukrajinskými pohraničníky a ruskou armádou.
V 5:55 přišlo operativní hlášení: Obyvatelé oblasti byli evakuováni.
Zaměstnanci debatovali, zda mají opustit směnu. „Všechno se to stalo velmi náhle, víte, jako na začátku druhé světové války,“ řekl později pan Heiko ve zvukové zprávě, kterou si prohlédl deník. „Nebylo jasné, co dělat… Neexistoval žádný protokol pro případ války.“
Pan Heiko zavolal generálnímu řediteli, který na elektrárnu dohlížel, a oba se rozhodli: Noční směna zůstane v provozu, aby kontrolovala teplotu vody chladící vyhořelé palivové tyče.
Pokračovali v zaznamenávání údajů o teplotě a vlhkosti až do 15 hodin, kdy ředitel elektrárny zavolal, že se v oblasti pohybuje kolona tanků a obrněných transportérů. Rusové se zřejmě ztratili, používají staré mapy, řekl ředitel, a jejich tanky zvedají radioaktivní prach.
Krátce nato se pan Heiko podíval z okna a spatřil ruský tank T-72. Ruské jednotky zaujímaly pozice v bojové linii před budovou. Lehce ozbrojená ukrajinská národní garda uvnitř řekla štábu, že je připravena bojovat, ale po poradě se rozhodla vyjednávat, aby se vyhnula přestřelce. Ve Slavutyči vedoucí pracovníci závodu sledovali, jak přímý přenos uzavřeného televizního okruhu ze závodu ukazuje ruské tanky, které zabarikádovaly silnici.
Další Rusové, kteří přijeli v pěti nákladních autech, vystoupili a jejich důstojníci oznámili, že dostali rozkaz převzít kontrolu nad závodem. Jmenovali vojáky, kteří hlídali zaměstnance, obsadili druhé patro jídelny a sundali ukrajinskou vlajku závodu.
Pan Heiko ji sebral a uložil ve své kanceláři.
Hned na začátku přijel ruský státní zpravodajský štáb, aby natočil, jak vojáci rozvážejí zaměstnancům závodu chléb a další zásoby, ale z reproduktoru se ozvalo volání staršího ukrajinského technika: „Nenechte se natáčet pro propagandu“.
Vojáci si oblékli modré kombinézy a pro reportáž se vydávali za dělníky. Někteří diváci si této lsti všimli: Na kombinézách bylo logo francouzského konsorcia Novarka, které v roce 2018 ukončilo práce v Černobylu.
Když se dva dny slily ve tři, zaměstnanci se vytratili, aby mohli telefonovat rodinným příslušníkům a ukrajinskému ministerstvu energetiky. „Nemohou nikam jít, aniž by je sledoval voják, ale několik dní nám mohli tajně volat,“ řekl jeden z vedoucích poradců na ministerstvu energetiky. Pak Rusové požadovali, aby jim zaměstnanci předali své telefony.
Podle nařízení měla posádka každé ráno zaznamenat noční události do deníku a informovat nastupující směnu o všech událostech nebo obavách. Nyní se zaměstnanci formálně odhlásili – a pak zase nastoupili, čímž si předali směnu sami sobě. Pak se v interkomu ozval stejný vtip: „Proběhla další stálá směna.“ Všichni se zasmáli.
Podmínky v Atomovém městě se stávaly chmurnými. Obklíčené ruskými vojsky, docházely mu potraviny a palivo. Příbuzní neměli o svých blízkých uvězněných v elektrárně téměř žádné zprávy.
Nemohli vytápět své domy ani pece, místní obyvatelé začali vařit venku na ohništích a lidé se hrbili nad dieselovými generátory venku, aby si nabili telefony.
Do 9. března byl na dieselových generátorech závislý i samotný Černobyl. Světla v jeskynním objektu pohasla. Systémy přenášející data ze zařízení na zpracování radioaktivního odpadu přestaly fungovat. Ve Slavutyči začali rodinní příslušníci panikařit.
Z Kyjeva ukrajinská vláda vydala varování: Do vyčerpání paliva v dieselovém generátoru zbývalo pouhých 48 hodin.
Ve Vídni MAAE uvedla, že je znepokojena, ale dodala, že nevidí „žádný kritický dopad na bezpečnost“. Později během dne agentura oznámila, že již nedostává monitorovací údaje z Černobylu, a varovala, že výpadek proudu způsobí stres pro zaměstnance. Následující den odletěl generální ředitel MAAE Rafael Grossi na mírová jednání do tureckého města Antalya, aby obě strany požádal o dohodu o zajištění jaderné bezpečnosti Ukrajiny. Spojené státy ve Washingtonu aktivovaly svůj tým pro reakci na jaderné události.
V atomovém městě nemělo vedení elektrárny pro pana Heiko, který každé ráno volal a ptal se, zda došlo k řešení – nebo alespoň k nové dodávce cigaret – žádné odpovědi. Minulý týden mu vedení elektrárny napsalo blahopřání k jeho 60. narozeninám.
„Nemůže předat směnu a nemůže opustit své místo, zůstává na pracovišti stejně jako jeho kolegové v době největší jaderné havárie v roce 1986,“ stálo v něm.
Vedení elektrárny mimo službu tvrdí, že jejich spolupracovníci jsou příkladem černobylské tradice sebeobětování.
„Není to první mimořádná událost, která se tu stala,“ řekl jeden z manažerů. „Naši lidé jsou zocelení.“
Autor: Joe Parkinson a Drew Hinshaw, WSJ
Na tomto článku se podíleli Yana Tashkevych, Laurence Norman a Ivanna Vasylieva.
Foto: Socha 3. anděla Apokalypsy.
Socha osamělého anděla, u vchodu do černobylského památníku obětem havárie, s trubkou přitisknutou na rty v tiché písni. Socha, kterou vytvořil ukrajinský umělec Anatoly Haidamaka, je dojemnou poctou těm, kteří zahynuli při jedné z nejhorších jaderných katastrof na světě.
Po havárii jaderného reaktoru se oblast stala krajinou s plameny olizujícími jadernou elektrárnu po dobu 10 dní. Radioaktivní kouř vířil vzduchem a obklopoval hasiče vyslané k boji s plameny. Mnoho hasičů nebo likvidátorů nevědělo o skutečné povaze úkolu, zpočátku se domnívali, že jde o další obyčejný požár. Bojovali s plameny, jejich kůže puchýřovala, jak se jejich vnitřnosti bouřily, jejich imunitní systém slábnul, když se jejich kostní dřeň snažila produkovat bílé krvinky bojující proti infekci. Ve dnech po katastrofě zemřelo na akutní nemoc z ozáření 29 lidí, další stovky onemocněly v následujících týdnech.
Památník třetího anděla byl instalován jako součást nového pamětního parku v Černobylu 26. dubna 2011 – v den 25. výročí černobylské katastrofy. Hned za andělem začíná pamětní stezka zdobená jmény evakuovaných vesnic v regionu a uctívající všechny ty lidi, kteří přišli o život, domovy a komunity v důsledku katastrofy.
Název pomníku odkazuje na místní lidovou víru, která se po katastrofě v regionu stala populární a má kořeny v pasáži z biblického Nového zákona (Zjevení 8:10-11):
„A zatroubil třetí anděl a spadla z nebe velká hvězda, hořící jako lampa, a spadla na třetinu řek a na prameny vod; I nazváno jest jméno hvězdy Pelyněk (černobýl), a třetí díl vod se stal pelyňkem; a mnoho mužů zemřelo vodami, protože zhořkly.“