Změna klimatu již dopadá na inflaci v eurozóně. Výzkum ECB odhaduje, že extrémní letní vedra v roce 2022 zvýšila růst cen potravin v Evropě po uplynutí jednoho roku, tj. v roce 2023, přibližně o 0,7 procentního bodu (viz graf A).[12] Teplejší letní počasí může ovlivnit také růst cen služeb, a to například prostřednictvím dopadu do cen potravin nebo citlivosti služeb souvisejících s cestovním ruchem vůči teplotám.[13]
V teplejším klimatu by mohl být dopad vyšších letních teplot na inflaci větší: pokud by vlna veder podobná té z roku 2022 nastala v roce 2035, průměrný růst cen potravin by se v pesimistickém scénáři mohl zvýšit o 1 procentní bod. V optimistickém scénáři by byl vliv obdobné vlny veder jen nepatrně méně závažný (0,8 procentního bodu).
Zvyšování teplot bude mít větší dopad na regiony, které již nyní mají teplejší klima. To znamená, že vliv změny klimatu na inflaci by se v jednotlivých zemích eurozóny lišil, což by ztížilo transmisi jednotné měnové politiky.
Extrémní povětrnostní jevy obvykle krátkodobě snižují produkci, celkový hospodářský dopad však přesahuje přímé a bezprostřední dopady, k nimž by mohlo dojít například v důsledku zničení domů, továren a strojů. Příkladem může být narušení v jiných regionech nebo odvětvích v důsledku propojení dodavatelských řetězců nebo poškozené infrastruktury. Ztráty příjmů v postižených odvětvích a nižší produkce obvykle sníží poptávku po výrobcích a službách ostatních odvětví. Další dopad představuje zvýšená nejistota, která by mohla dovést domácnosti a podniky k přehodnocení jejich názoru na riziko katastrof a snížit tak jejich výdaje.
V dlouhodobějším horizontu může změna klimatu také trvaleji snižovat růst produkce.[14] Například méně sněhových srážek ohrozí životaschopnost mnoha lyžařských středisek v Evropě a v některých středomořských oblastech může být příliš horko pro letní cestovní ruch, ačkoliv některé severní regiony mohou z takové změny těžit. Výnosy v zemědělství a lesnictví se pravděpodobně v důsledku vyšších průměrných teplot sníží. Některé dopady bude možné zmírnit obměnou plodin, je však pravděpodobné, že zemědělskou produkci nepříznivě ovlivní i méně předvídatelné teploty a režim srážek. Vyšší teploty nad komfortní zónou kolem 19–22 °C – jež se v teplejším klimatu budou pravděpodobně objevovat častěji – snižují produktivitu pracovníků.
K omezení makroekonomických dopadů by mohla přispět adaptace, tj. přizpůsobení se teplejšímu klimatu. To zahrnuje například instalaci klimatizace s cílem snížit dopad stresu vyplývajícího z veder na produktivitu práce nebo obměnu plodin, která by omezila ztráty zemědělské produktivity. Taková opatření však budou mít pravděpodobně důsledky pro veřejné rozpočty a fiskální prostor.[15] Další adaptační nástroj představuje pojištění, ačkoli v Evropě již nyní existuje v pojistné ochraně před změnou klimatu značná mezera.[16]
Snížení emisí v souladu s cíli Pařížské dohody a odvrácení katastrofického globálního oteplení vyžaduje rozsáhlou strukturální transformaci hospodářství. Kapitál a práci je třeba přerozdělit napříč jednotlivými odvětvími i uvnitř odvětví, a dokonce i v rámci jednotlivých firem (např. výrobci automobilů budou muset ve svých továrnách přeměnit výrobu automobilů poháněných spalovacími motory na výrobu elektrických vozidel s pohonem na baterie). Úspěch tohoto přerozdělení bude záviset na provádění účinných přechodových opatření; na flexibilitě trhů a zejména schopnosti hospodářství financovat a absorbovat značnou výši potřebných kapitálových investic; na vývoji dekarbonizovaných technologií a na dostupnosti kvalifikované pracovní síly pro jejich zavádění.
Analýza naznačující příznivý hospodářský dopad dosud zavedených opatření v oblasti klimatické politiky úplný obraz pravděpodobně zachytit nedokáže.[17] Dostupná modelová hodnocení stanovování cen uhlíku identifikují pouze omezený dopad na produkt a inflaci.[18] Zahrnutá opatření však stále významně zaostávají za plněním cíle EU v oblasti snižování emisí a širší dopad transformace – včetně účinků posílené regulace a cílů – tak může být obtížněji kvantifikovatelný.
Rychlost transformace má zásadní vliv na konečný hospodářský dopad: odložení transformace bude vyžadovat rychlejší a radikálnější změny v opatřeních v pozdější fázi, což zvýší pravděpodobnost uvíznutí aktiv a vyšší strukturální nezaměstnanosti.[19]
Různá přechodová opatření se navíc liší, pokud jde o jejich dopad na produktivitu.[20] Tržní opatření – jako jsou uhlíkové daně – mají menší dopad na produktivitu podniků s vysokými emisemi uhlíku než netržní opatření (např. zákaz určitých výrobků nebo procesů).
Konkurenceschopnost ekonomiky eurozóny ovlivňují také globální volby týkající se přechodových opatření. Patří k nim vyšší ceny uhlíku a také opatření v průmyslu, jako je např. nedávný zákon o snížení inflace ve Spojených státech. Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) může vést k „úniku uhlíku“, tj. k přesunu hospodářské činnosti a emisí do regionů s mírnějšími požadavky na emise. Tento jev lze omezit pečlivým nastavením mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích i již existujících mechanismů prevence úniku uhlíku.[21]
Politiky v oblasti změny klimatu a jejího zmírňování celkově ovlivňují téměř všechny aspekty makroekonomických analýz prováděných centrálními bankami. Otevřené zůstávají klíčové otázky související například se způsobem, jakým by se měla transformace vyvíjet, a s výslednými strukturálními změnami v hospodářství; s makroekonomickým dopadem extrémního počasí a s riziky plynoucími ze zrychlené změny klimatu; a s úlohou přírodního kapitálu a ekosystémových služeb.
[11] Viz „ECB představila akční plán začlenění aspektů změny klimatu do své měnověpolitické strategie“, tisková zpráva, ECB, 8. července 2021.
[12] Viz Kotz, M., Kuik, F., Lis, E. a Nickel, C., „The impact of global warming on inflation: averages, seasonality and extremes“, Working Paper Series, č. 2821, ECB, květen 2023.
[13] Viz Ciccarelli, M., Kuik, F. a Martínez Hernández, C., „The asymmetric effects of weather shocks on euro area inflation“, Working Paper Series, č. 2798, ECB, březen 2023.
[14] Viz článek „How climate change effects potential output“, Ekonomický bulletin, č. 6, ECB, 2023.
[15] Viz „The climate change challenges and fiscal instruments and policies in the EU“, Occasional Paper Series, č. 315, ECB, revidováno v červnu 2023.
[16] Viz Christophersen, C. a kol., „What to do about Europe’s climate insurance gap“, The ECB Blog, ECB, 24. dubna 2023.
[17] Viz box „Climate-related policies in the Eurosystem/ECB staff macroeconomic projections for the euro area and the macroeconomic impact of green fiscal measures“, Ekonomický bulletin, č. 1, ECB, 2023.
[18]Viz článek „The macroeconomic implications of the transition to a low-carbon economy“, Ekonomický bulletin, č. 5, ECB, 2023.
[19] Těmito otázkami se zabývají klimatické scénáře zveřejněné Sítí pro ekologizaci finančního systému, což je skupina 134 centrálních bank a orgánů dohledu a 21 pozorovatelů, k jejíž činnosti ECB a Evropský systém centrálních bank aktivně přispívají.
[20] Viz Benatti, N., Groiss, M., Kelly, P., Lopez-Garcia, P., „Environmental regulation and productivity growth in the euro area: testing the Porter hypothesis“, Working Paper Series, č. 2820, ECB, květen 2023.
[21] Viz Böning, J., Di Nino, V. a Folger, T., „Benefits and costs of the ETS in the EU, a lesson learned for the CBAM design“, Working Paper Series, č. 2764, ECB, leden 2023.
Zdroj: Kapitola „Makroekonomické implikace změny klimatu“ výroční zprávy ECB 2023 https://www.ecb.europa.eu/press/annual-reports-financial-statements/annual/html/ecb.ar2023~d033c21ac2.cs.html